Kapitola VI.
28. 5. 2007
Tak konečně po týdnu jsem přidala šestou kapitolu.
Doufám, že se vám bude líbit a neumřete nudou :-).
Komentujte, abych věděla co mám zlepšit.
Hezké čtení Atropa
Doufám, že se vám bude líbit a neumřete nudou :-).
Komentujte, abych věděla co mám zlepšit.
Hezké čtení Atropa
V Temném sídle
,,A, Rashel vítej v mém skromném sídla.“Řekl Temný pán.
Konečně se mu povedlo zajmout někoho
z té zpropadené organizace Tří národů
a rovnou patnéáctiletou neteřinku
samotného velitele.
,,Voldemorte, tady vážně bydlíš?
Mě to připadá jako zřícenina.“
Promluvila provokativně tázaná a aby efekt
byl lepší, tak se zaujatě rozhlížela.
Přiléhavé oblečení se jí nepříjemně lapilo na holou kůži a smrtijedi to zaujatě pozorovali.
Znervóznilo ji to, ale nic nedala na sobě znát. Právě takové oblečení se moc hodilo na výzvědách, při kterých ji nachytali. Nezachytávalo se o větvičky a nešustilo
při chůzi.
Neviděla moc šancí na útěk. Její ,,nářadíčko“ měl ten hnusák u nohou a neuměla kouzlit.
Ne že by nebyla čarodějka, to ne. Ale spíš
se ani moc neučila čarovat s hůlkou.
Neměla by na to čas, většinu svého volného
času trénovala ze svými zbraněmi
(nářadíčkem jak tomu říkala)
a procvičovala svou zvláštní schopnost
Telekinezi (pohybování věcmi myslí). Teď
však její pouzdra na zbraně zeli prázdnotou.
,,Drzoune!“ Vyštěkl Volďas a seslal na ní
mučící kletbu Crucio.
Bala to nepředstavitelná bolest, skoro se neudržela a vykřikla. Jen díky tomu,
že měladokonale vytrénované sebeovládání
a velkou hrdost lovce Tří národů se ovládla
a nevydala ani hlásku.
Voldemort se fakt snažil, aby vykřikla. /snaživec/
Po hodné chvíli toho nechal a Raschel
se svezla na kolena. Vše ji bolelo, bylo to hrozné
a ten hluboký šrám na levé ruce, který utržila nedávno od jednoho vlkodlaka se jí kvůli
mučící kletbě otevřel a začal bolestivě krvácet.
Voldemort byl zklamaný z toho, že nevykřikla, ale měl radost z toho, že jí krvácela ruka.
Usmál se ledově a pronesl.
,,Tak, když máme ,,přátelský“ úvod za sebou, řekneš mi kde máte svou základnu?“
,,Základnu? Co to je? Znám tajné sídlo,
ústředí, úl, shromáždění, sraz, zcuka,
ale základna? To slovo neznám.“
Řekla výsměšně. Sice ze to zaplatí, ale pohled
na vytočeného Voldemorta byl k nezaplacení.
,,Ty drzoune!“ Naštval se Volďas a seslal na
ní druhý Crucio.
Když bolest konečně povolila, koukla se posměšně na Voldemorta a provokovala dál.
,,Drzoune? Na nic lepšího se nezmůžeš?
Zklamal si mě.“
,,Ty, ty.“ Nezmohl se ne nic jiného, protože
mu hned skočila do řečí.
,,Ty, ty, ty zlobivá.“ Usmála se.
Voldemort byl naštvaný do krajnosti. Takhle drzý byl jedině Potter. Máchl rukou
/ s prádlem ve vodě a vypral si spodky :-) /
a poslal ji směr zeď zdivová.
Narazila do ní a svezla se na zem v bezvědomí.
Voldemort poslal smrtijedy, aby jí odnesli
a začal vymýšlet způsoby mučení, které na
ní vyzkouší.
Smrtijedi popadli bezvládnou dívku a necitelně
ji hodili do tmavé kobky.
… … … … … … … … … …
Harry se plížil lesem nepozorován směrem,
kde naposled zahlédl neznámého v tmavě
zeleném plášti. Zastavil se v houštině na
okraji mítinky a pozoroval postavu rozhlížející
se v neznámém prostředí.
Byl asi dva metry vysoký s elegantní postavou
a aristokratickými rysy. Měl v sobě něco vlčího Harry poznal, že je to vlkodlak.
Na někoho čekal, tak se Harry rozhodl
počkat chvílí s ním.
Sedl si v houštině a začal z nudy poklepávat drápky do hlíny v rytmu ptačího zpěvu.
… … … … … … … … … … …
Lupin vyšel z Brumbálovi pracovny.
Sešel schodiště a prošel okolo chrliče.
Brumbál na to moc neskočil. Uvažoval.
Sice se nevyptával, ale šlo na něm vidět,
že mi nevěří.
Prošel bránou a zamířil do lesa, doufajíc,
že Harry už bude na hradě.
Když dorazil na mýtinku podal si ruku
s čarodějem v tmavě zeleném plášti,
který tam na něj čekal.
,,Ahoj Henry, proč ses chtěl setkat?“
Zeptal se Lupin neznámého.
,,Remusi, přišel jsem ti nabídnout členství
v mé organizaci a požádat tě o pomoc.“
,,Členství v organizaci Tří národů? To je
pro mě pod sta, vždyť se tam dostanou jen vlkodlaci a upíři na straně dobra a silní
kouzelníci, ale bohužel musím odmítnout,
jsem člen Fénixova řádu.“
Věděl, že tadle organizece je zaměřená
na zabíjení upírů a vlkodlaků na straně zla
a samozdřejmě i ostatních temných tvorů.
,,To nevadí.“ Odpověděl Henry. ,,Byl jsem
včera u Brumbála, a ten souhlasil, že se k nám Fénixův řád přidá.“
,,Tak proč mi nabízíš členství, když se k tobě přidám s řádem?“ Nechápal Lupin.
,,Protože jsi silný vlkodlak na dobré straně
a řád nám bude jen pomáhat. Ale ty by si u nás mohl zůstat napořád. Navíc by ses mohl pomstít vlkodlaku, který tě pokousal.“
Vysvětlil vůdce Tří národů.
,,Popřemýšlej o tom.“ Dodal ještě Henry.
,,Popřemýšlím o tom.“ Slíbil Lupin
a ještě se zeptal.
,,S čím chceš pomoct?“
,,Včera šla moje neteř na výzvědy
a nevrátila se. Měly jsme mezi sebou zrádného upíra, který ji prozradil, hned za to zaplatil.
Jinak by jitotiž nechytili, na to je moc
dobrá.“ Řekl s hrdostí velitel.
,,Chtěl jsem tě požádat o pomoct, vždyť jsi jediný, který utekl z Temného sídla. Jak
jsem se dozvěděl.“
,,Jenže já si z útěku nic nepamatuji. Byl
jsem proměněný ve vlkodlaka, když jsem utíkal.
Ale Harry by mohl vědět kde je Temné sídlo,
on byl totiž se mnou a….“
Dal nedořekl, protože se někdo objevil za zády velitele.
,,Ahoj Harry.“ Řekl nervozně Lupin.
… … … … … … … … … … …
Harry byl překvapený, když se z lesa vynořil Lupin a podal si ruku z neznámým. Už, už se jim chtěl ukázat, když se začali o něčem bavit. Zaposlouchal se do zajímavého rozhovoru
a čekal na vhodnou chvíli.
Když se řeč stočila na něj tak vystoupil
z houštiny a pomalým krokem se vydal
za nimi.
,,Ahoj Harry.“ Řekl Lupin a neznámí se otočil.
Vypadal překvapeně, ono se jen tak nevidí,
že by se nějaký kouzelník dokázal přeměnit ve wolflena.
Harry si protáhl ztuhlé tělo z dlouhodobého sezení, až šly vidět joho drápy v plné velikosti
/ kdo má doma psa, umí si to představit 8-) /
a přeměnil se na svou lidskou podobu.
,,Poslouchal si, že?“ Otázal se ho Lupin.
Harry přikývl a otočil se na velitele, který
si ho se zájmem prohlížel.
,,Půjdu ji zachránit, ale sám“ a otočil se
na Lupina, který kroutil nesouhlasně hlavou.
,,Ne Lupine, stejně by si mi nestačil. Sám
tam budu rychleji. Neboj se nikdo mě neuvidí,
budu v podobě wolflena a dám pozor.“
Usmál se na něj a zpátky se otočil na velitele.
,,Tvou nabídku přijímám mladíku.“
A podal mu ruku na stvrzení.
Harry ji přijal, otočil se a vydal se na cestu proměněn zpátky ve wolflena.
Henry se otočil na Lupina, který nesouhlasným pohledem doprovázel mizejícího Harryho.
,,Myslíš si, že to dokáže?“
,,Jestli to nedokáže on, tak nikdo.“ Povzdech
si Lupin a vydal se s velitelem Tří národů
k Hagrydově hájence, kde se chtěli Hagryda zeptat na poměry v zapovězeném lese.
Velitel měl v plánu zde zřídit hlavní stanoviště
Tří národů.
Harry běžel směrem na jih. Nevěděl kde je Temné sídlo, ale věřil, že ho tam jeho instinkty zavedou.
Cesta mu trvala podstatně menší dobu.
Mohl se řídit vlastní rychlostí a neohlížet
se na Lupina, jestli mu stačí.
Když konečně dorazil na místo určení,
začal obcházet Hrad Pána zla a hledat skulinku, kterou by se dostal dovnitř. Po pár minutách
našel bránu, kterou hlídalo jen malý počet smrtijedů.
… … … … … … … … … … …
Rasche byla vystrašená. Volemort, když už nevěděl co s ní, tak za ní poslal mozkomora. Věděla, že je proti nim kouzlo, ale jelikož
neměla hůlku a ani s ní neuměla moc dobře zacházet, nemohla se bránit.
Cítila velký chlad a v mysli se jí honily
ty nejhorší vzpomínky, které za svých skoro šestnáct let měla. Už si myslela, že se zblázní,
když si vzpoměla na otcova slova
o mozkomorech. Říkal jí, že mozkomoři
nepůsobí na zvířata a ona přece byla zvěromág!
Proměnila se a koukla na mozkomora, který
se mírně zarazil. Její proměna byla unikátní.
Byla v podobě dávno vyhynulého ohnivého vlka.
Tito vlci byli velcí
s velkými drápy a zuby. Hustou srst měli v barvě čerstvé krve a ještě jednu zvláštnost měli, uměly chrlit oheň.
Rozběhla se a proběhla kolem stále překvapeného mozkomora z toho, že mu
oběť zmizela.
Vrazila ramenem do dveří, které
se s bouchnutím o zeď otevřeli a vyběhla do chodby.
Běžela a vyhýbala se kouzlům, které po
ní metaly hůlkou vyjevení smrtijedi. Doběhla
až k bráně, kde se v plné rychlosti zastavila.
Před bránou stál Voldemort a mířil
na ni hůlkou.
Vzápětí se brána otevřela a do hradu vběhly vyděšení smrtijedi, kteří ji chránily.
Při ústupu všek vrazily zezadu do Voldemorta, který se zapotácel a málem to neudržel.
Motajíc se, se odmotal stranou ke zdi hradu.
Hned za smrtijedy vběhl rozzuřený wolflen
a skočil na jednoho z nich. Právě na toho,
který měl tu drzost vyslat po něm hůlkou
ohnivý bič. Byl to Lucius Malfoy, který
se pod náporem Harryho těla svezl na zem
a snažil se z podněj utéct.
Podařilo se mu to, ale nepočítal s tím,
že mu Harry těsně před tím, než sebou cukne zarazí do ruky své drápky. Takže měl
podrápanou celou ruku až na kost.
Rozeřval se bolestí a svírajíc ruku zmizl
všem z očí.
Harry si ho nevšímal a rozhlížel se po nádvoří hradu, kde zavládla panika. Zahlédl červeného vlka a hned mu bylo jasné, že je to zvěromág. Přiběhl k Raschel a vybídl ji, aby se za
ním vydala. Ta se zrovna dvakrát nenechala
pobízet a vyrazila s Harrym směr sever.
Voldemort, když se trochu vzpamatoval,
vyslal za nimi omračující kouzlo. Netrefil
se a vztekle odešel do hradu.
Asi po dvou kilometrech se zastavily
z vražedného tempa a proměnili se do své
normální vizáže.
Navzájem se zaujatě prohlížely.
,,Harry Potter.“ Představil se a podal jí rudku
,,Raschel Titusová.“ Odpověděla a potřásli si rukama.
,,Tvůj stríc mě posla pro tebe. Vše ti vysvětlíme později, až dorazíme do Bradavic.“ Usmál
se na ní Harry, moc se mu líbila. Byla štíhlá, menšího vzrůstu s kaštanově hnědými vlasy
a žlutozelenýma očima.
,,Dobře, ale nejdřív si musím přivolat své nářadíčko.“
Ušklíbla se posměšně, určitě budou mít smrtijedi poradu a jejich pronásledování a její věci jsou uprostřed místnosti. Takže určitě někoho trefí.
Asi po čtvrt hodince jejího soustředění se před
ní objevili věcičky. Harry si je se zaujetím prohlížel. Tolik zbraní neviděl ani za celý život. Pozoroval ji, když se zbrojila a žasnul.
Kolem pasu si zavěsila krásný stříbrný meč
se zvláštním znakem na jílci. Byla to hůlka čtyřikrát přeškrtnutá jakoby drápy s upírem
v pozadí - Znak Tří národů.
Na vnější stranu pravé nohy si zasunula do
boty malý nenápadný stříbrný nůž. Do pouzder
na obou stehnech si dala dva o hodně větší
a další nenápadný nožík zmizel v rukávu.
To ale nebylo ještě vše, spoustu vrhacích
stříbrných hvězd si zastrkala do opasku
a přes ramena si pověsila luk s toulcem šípů
se stříbrnými konci.
Nakonec si za pas pověsila fukačku s šípy napuštěnými ve svěcené vodě.
Když byla hotová, koukla se na Harryho,
který to vyjeveně pozoroval.
,,Neměli by jsme se zpátky přeměnit do zvířecí podoby. Červený vlk není zrovna nenápadný
a navíc nás budou sladovat.“
Pronesla klidným hlasem, se svými věcmi
se cítila o moc líp.
,,Souhlasím, půjdeme opatrně, aby jsme
se neprozradili. Pamatuji si, že asi deset
kilometrů na sever je malé město. Tam
nasedneme na vlak do Londýna, pak pujdeme
do Grimmauldova náměstí dvanáct. Odtud
se dostaneme do Bradavic, kde tě čeká otec.“
Naplánoval cestu Harry a vydali se svižným tempem na sever.
Komentáře
Přehled komentářů
Moc pěkná kapitolka. tak kdypak bude další?
atropa
(atropa, 5. 6. 2007 14:51)Omlouvám se další kapitoly budou zítra, dneska to nestihnu.
Siria
(Siria, 1. 6. 2007 17:49)Na tuhle povídku jsem narazila až dnes a musím říct, že je naprosto skvělá. Jen tak dál :-)))
super
(Flammea, 30. 5. 2007 8:55)Páni je to nádherný. Už se těšim, jak se to vyvine dál a rozhodně stojí za to, když někdo dokáže Voldyho pořádně vytočit.
krása
(iriska, 29. 5. 2007 15:05)úžasná kapitolka doufám, že tu bude co nejdřív další :o))
romalt
(romalt, 5. 6. 2007 17:06)