Kapitola V.
Tak tady je konečně pátá kapitola.
Harry klusal asi dvě hodiny. Nebyl vůbec unavený. Jeho společník však už nemohl, neměl dost vytrvalosti a navíc celé dny své proměny proležel.
Zastavil se na malém paloučku s tůňkou.
Koukl na vlkodlaka,
který se zadýchaně svalil
do vysoké trávy a uříceně oddychoval. Trpělivě
čekal, až si Lupin dostatečně odpočine. Byli
teprve v půlce cesty. Přesně
věděl svým vlčím instinktem, kudy jít nejkratší cestou ke svému
cíli. Mířil
s přesností na sever přímo do Zapovězeného lesa.
Byl neklidný, Lupin ještě pořád odpočíval
a on by se
nejraději vydal na cestu , měli před
sebou ještě asi polovinu cesty.
Nakonec se
vydal k tůňce, aby se napil. Koukl
se do ní a konečně uviděl svou novou
podobu.
Byl úplně stejný jako Aladar, až na oči, ty měly sytě smaragdový odstín
a kolem zorniček měl
jantaroví proužek. Tím se stal jeho pohled pronikavější a
uhrančivý.
Povzdech si a pořádně se napil. Měl pořádný hlad, ale
s tím zatím nemohl nic udělat. Přece
by nemohl jít do nějaké vesnice či
města na lup s vlkodlakem.
Po další chvíli se vydali konečně na cestu. Tentokrát však
trochu zvolnil ze svého tempa,
aby mu Lupin stačil a cestou se mu nezhroutil
vyčerpáním.
Vyhýbali se stromům, přeskakovali ploty a velkým obloukem se vyhýbali civilizaci. Až konečně po úmorné cestě se dostali ke svému cíli.
…………………………………………
Zapovězený les byl tichý, zdál se opuštěný.
Bylo to však jen
pouhé zdání. Po lese se
procházel muž zabraný do myšlenek. Nedíval
se ani vpravo
ani vlevo. Přemýšlel, jestli to
Potter přežil. Sice ho hluboce nenáviďel, ale
takovou smrt by nepřál ani svému úhlavnímu nepříteli. Nepozornost mu byla málem
osudná.
…………………………………... ... ... ...
Lupin toho měl už plné zuby. /lidského masa/
Byl
hladový a nevrlí. Celou noc nejedl a za
hodinu mělo svítat. Wolflen byl pořád
čilí jako rybička a on měl všeho tak akorát dost. Zarazil
se uprostřed pohybu,
našel člověčí stopu.
Harry si ho nevšímal a běžel hlouběji do lesa. Vlkodlak toho
využil, zcela nepozorován se
vydal na toužebně očekávaný lov.
Harry se zastavil, jeho společník už s ním
nebyl. Pak
uslyšel zavytí vlkodlaka při lovu.
Rychlostí blesku se otočil a vydal se za tím
zvukem.
………………………………... ... ... ...
Snape ztuhl, byl tak ponořen do myšlenek,
že nechtěně
zašel hluboko do Zapovězeného
lesa. Za ním se ozval docela blízko vytí. Otočil
se čelem k místu odkud vytí vyšlo a připravil
si hůlku. Věděl, že by bylo
zbytečné utíkat,
lidé sou pomalejší než vlkodlaci.
Pak ho uviděl, vyřítil se nadlidskou rychlostí
z nedaleké houštiny. Snape se řipravil k boji
s obávaným
zvířetem, ale před něj znenadání
skočil obrovské černé chlupaté zvíře. Prohlédl
si ho pořádně a vzpomněl si na knihu, kterou nedávno četl ,,Mocné kouzelné věci
a jejich ochránci“, kterou našel v utajené části
Bradavické knihovny.
Dočetl se v ní, že ono
zvíře je wolflen a …
Wolfleni
jsou tvrdší něž diamant. Všechna kouzla se od
nich odráží a ublížit jim může jen oheň. Chrání zelený krystal s nepředstavitelnou mocí a pokud
při jejich
umírání není žádný z jejich rodu vytvoří si jej
z člověka poblíž, pokud všek v něm není dobro
zemře a
krystal zmizne na deset let. Po letech se objeví
u potomka posledního ochránce. Kousnutím
předají část své DNA a člověku po první
přeměně se zlepší všech
pět smyslů spolu s zvířecím šestým smyslem
a objeví se krystal.
Vlkodlak si wolflena též všiml a začal v plné rychlosti
brzdit. /dostal smyk a vpálil to do
stromu/ Nestačil v čas zabrzdit
a vrazil do Harryho. Ten se po něm ohnal a Lupin před
ním uskočil. Lehl si do
trávy, položil hlavu na přední a vrtěl ocasem na usmířenou.
Snape to pozoroval
s hlubokým respektem
před
wolflenovými
drápy a zubysky, které
na něj vycenil spolu
s
temným zavrčením
až mu naskočila husí
kůže. Podíval se na
ruku na která spočinul
jeho pronikavý pohled
a rychle ji sklonil. Neuvědomil si, že ji mimoděk stále drží proti vlkodlakovi, který
se na něj díval velice hladově.
Wolflen se na něj naposled výhružně podíval, pak se významně
koukl na vlkodlaka a svižně
se vydal pryč. Vlkodlak koukl zklamaně na
svou
kořist, kterou nemohl mít a vydal se
za ním.
Snape se pořádně oddychl, a díval se na
mizící dvojci. Znovu
ponořen do myšlenek, tentokrát však na ono setkání se vydal na
hrad.
/nepoučitelný/
……………………... ... ... ... ... ... ... ... ...
Bylo krásné ráno, svěží vánek si pohrával
s listím v
korunách stromů. Ptáčci zpívali své milostné písně a v lese panoval klid.
Pod jedním ze stromů se zrovna probouzeli
dvě bytosti. Ta
jedna byl Lupin už ve svá
normální podobě a ta durá byl Harry stále
v podobě wolflena.
Harry se hned, jak si po probuzení všiml Lupinova zvědavého
pohledu proměnil zpátky
do normální podoby.
,,Odkud se umíš proměňovat a co to bylo za zvíře?“ Zeptal se hned.
,,To byla podoba wolflena a….“ Vyprávěl
mu vše co zažil od
svých narozenin, přes
pobytu u Voldemorta až po jejich útěk
i setkání
se Snapem.
,,Měl si mě nechat, ať ho sežeru, měl bych
pak klid ve
škole.“ Řekl s jiskřičkami v očích nynější profesor Obrany proti
černé magii.
,,A kdo by donášel na Voldemorta, nevíte?“
,,To byla jen sranda Harry.“
,,Však moje taky, pane profesore.“
,,Nebyla“
,,Byla“
,,Nebyla“
,,Byla“
,,Ne“
,,Jo“
,,Ne"
,,Jo"
,,Ne“
,,Ne“
,,A mám tě.“ Ušklíbl se potěšeně Lupin.
,,Dobře, dobře, nebyla to sranda, omlouvám
se.“ Pronesl
poraženě Harry.
,,To nic. A radši nebudeme nikomu říkat o
tom kousnutí a….“
Nestihl to však doříct, protože se před
udiveného chlapce
objevila zelená zář.
Jakmile zář po chvíli zmizela, všiml si,
že Harry svírá
v rukou zelený zářící krystal.
,,Harry co je?“ Zeptal se s starostí a obavou
v hlase Lupin.
Cítil se jinak než dřív. Když si sundal brýle
s kterýma
náhle vyděl rozmazaně,vyděl
mnohem líp než dříve. Ale nejvíce změny
pozoroval
na sluchu. Slyšel dokonale.
Pak se koukl na krystal svírajíci v rukách.
Měl
zvláštní tvar a byl lehoučký jako pírko,
velký asi deset centimetrů a příjemně hřál.
Aniž
by věděl co dělá vyhrnul si rukáv pravé
ruky a přiložil krystal k obrázku
na jeho ruce.
Ten se rozzářil, vpil do sebe krystal a rozšířil
se přes celou
ruku.
Harry na to vyjeveně hleděl a prohlížel si
obrázek(tetování)na ruce, který byl stejný,
až na jednu drobnost.
Wolfen, svírající krystal
měl jeho oči a na pravé přední zelený
zvláštní klikyhák.
,,Harry.“ Zeptal se nechápavě Lupin.
,,To byl ten krystal profesore a teď je
myslím ve mně, ale
naštěstí zatím neaktivní.
Asi nejsem na jeho moc dostatečně silný.
Až budu,
aktivuje se“ Pronesl klidně mladík.
,,Bude to pro tebe těžké. Ve všem ti pomohu
a říkej mi
v soukromí Lupine.“ Usmál se na
něj Lupin.
,,Dobře pane profesore….ehm….Lupine.“ Opravil se Harry.
,,Pojď, Brumbál bude rád, že jsme se vrátili.
Ale neboj,
řeknu mu, že jsem ve své podobě
vrazil do zdi a ona se zbořila. Tudy jsem pak
utekl a ty ses vydal po chvíli z mnou a ráno
v Chroptící chýši jsme
se potkali“
,,To asi nevyjde.“ Pronesl skepticky Harry.
,,Možná, ale nic víc mu neřeknu a bude se
muset s tím
spokojit.“
Nečeš se vydali z lesa, směr hrad Bradavice.
Když už
byli kousek od brány zeptal se Lupina.
,,Pane profesore…ehm…Lupine.“ Zasekl se.
,,Copak Harry?“ Zeptal se Lupin.
,,Co kdybys šel za Brumbálem sám, a já
bych se ještě prošel,
abych si vše srovnal?“
,,Proč ne, myslím, že to bude moudřejší,
mluvit s ním o
samotě. Dávej na sebe pozor.“ Odpověděl mu profesor a vydal se sám na hrad.
Harry chvíli počkal, a pak se vydal proměněn
ve wolflena za
mužem v zeleném, kterého zahlédl
v lese, jak se tam schovává.
Komentáře
Přehled komentářů
je to super, ale chtělo by to pokráčko, protože se nemůžu dočkat. Jinak přidala jsem kapitolku na můj blog
supa!!
(Dark, 23. 5. 2007 15:13)tahle povídka mě dost baví...sem napnutá kdo se z toho vyklube=))
...
(Sherina, 20. 5. 2007 18:22)moc pěkná kapitolka, tahle povídka se mi moooc a moooc líbí
krása
(gigi, 20. 5. 2007 17:00)děsně se mi tahle povídka líbí, jenom tam máš občas chyby... Nechceš beta - readera? Jestli jo, napiš mi pls na mail bacikonopi@seznam.cz ...
Super
(naria, 25. 5. 2007 20:35)