Kapitola III.
,,Pottere okamžitě běž dolů, máš tu návštěvu!“ Zařval na něj strýc Vernon.
Harry položil knihu na postel a vydal se z pokoje. Šáhl si do kapsy, že si vezme pro každý případ hůlku. Nebyla tam.
Vyděsil se. Kde mám hůlku? Začal zuřivě hledat po pokoji. Vždycky mu hůlku Dursleovi zamykali spolu s školními věcmi do přístěnku pod schody (vězení pro jeho věci).
Asi po týdnu pobytu u nich našel drát v garáži strýce Vernona. Jeho pomocí otevřel přístěnek pod schody a za týden měl hotové všechny domácí úkoly.
Nakonec ji našel pod oknem. Kde mu vypadla, když včera seskočil z okenního parapetu. /Do pokoje, ne z. /
Sevřel hůlku a vydal se dolů vstříc nebezpečí. Zastavil se uprostřed schodů a podíval se na návštěvníka.
,,Ahoj Harry, jak se máš?“ /nenápadné/
,,Pane profesore co tu děláte? Ron psal, že zde zůstanu celé prázdniny. Něco se stalo?“
,,Nic se nestalo. Brumbál se rozhodl, že strávíš zbytek prázdnin v Bradavicích.“
V Bradavicích, to je super.“
Vyhrkl nadšeně chlapec.
,,Napíšu Ronovi a Hermioně, možná budou v Bradavicích se mnou.“
,,Ne, nikdo to nesmí vědět, je mi líto.“ Zklamal ho Lupin.
,,Proč ne?“
,,Aby se ti nic nestalo.“
Chtěl se dál vyptávat, ale Lupin ho zarazil. ,,Mám ti pomoct s balením?“ Moc se mu nechtělo zůstat s Dursleyovími sám.
,,Ne, počkejte chvilku, hned jsem hotový.“ Odvětil Harry.
Nechal dole Lupina a vyběhl do svého pokoje. Naházel bez ladu a skladu všechny svoje věci v pokoji, ve kterém to vypadalo jako po výbuchu, /atomovky:-)/ do kufru.
,,Leť napřed do Bradavického sovynce.“ Pustil Hedvigu z klece.
Snesl kufr ze schodů. Dole pak s potutelným úsměvem otevřel pomocí onoho drátku přístěnek pod schody přímo před Dursleovími, kteří je v povzdalí nevěřícně sledovali, vzal si své věci a zase drátkem ukázkově zamkl. S celým nákladem se pak vydal k domovním dveřím.
,,Ukaž, vezmu ti to.“ Přispěchal k němu s úsměvem Lupin. Líbila se mu jeho vynalézavost.
,,To je dobrý.“ Ale Lupin mu nesmlouvavě vytrhl kufr z rukou a otočil se na ještě skoprnělé Dursleovi.
,,Za rok ho zase sem přivedu.“
,,Mějte se.“ Rozloučil se s Dursleovíma Harry. Stejně mu dali pokoj jen kvůli tomu, že jim neřekl že je Sírius mrtví. Zmocnil se ho smutek. Rači zahnal vzpomínky a vydal se společně s Lupinem na kraj Kvikálkova.
Nemohli se přece přemísti na pozemky Bradavic přímo před domem. Mohli by je zahlídnout mudlové a měli by problémy z ministerstvem kouzel. Sice teď mají jiného ministra Amélii Susan Bonesovou bývalou ředitelku odboru pro uplatnění kouzelnických zákonů, ale nemohou si dovolit problémy.
,,Co si myslíš o nové ministryni?“ Optal se ho Lupin aby řeč nestála.
,,No, na disciplinárním řízení se mi zdála docela dobrá a vzhledem k tomu, že Umbridgeovou vyhodila po tom co se provalilo, že to ona na mně poslala ty Mozkomory, tak myslím, že je fajň. Stejně, horší než Popletal být nemůže ne?“
,,Je o hodně lepší. Po tom co kouzelnické společenství zavrhla Popletala a ona se stála ministryní. Zavedla spoustu užitečných zákonů. Dohodla se na mezinárodní spolupráci s ostatními zeměmi ohledně pomoci proti Voldemortovi. A zrušila zákaz vlkodlaků pracovat pod podmínkou, že budou brát protivlkodlačí lektvar. Díky tomu mně vzal Brumbál zpátky na místo učitele OPČM a rodiče si už nebudou moct stěžovat , že jsem vlkodlak, a proto nemůžu učit jejich děti.“
,,To je skvělí pane profesore a……
Dál se Harry nedostal, protože se za ním ozvalo ,,Mdloby na tebe“ a on se skácel k zemi.
Lupin se lekl a rychle se otočil, šel před ním a tak mu trvalo, než se k němu dostal.
Jenže zákeřný útočník v černém plášti a kápí na hlavě se k chlapci dostal dřív, zvedl ho k sobě.
,,Nepřibližuj se vlkodlaku, jinak mu pořežu ten jeho hezoučký ksichtíček.“ Zasyčel nebezpečně útočník a za ním se objevilo pět dalších. Byly to smrtijedi a Lucius Malfoy držel Harrymu nebezpečně blízko obličeje stříbrnou díku.
,,Vzdej se Lupine a nic se mu nestane.“
Lupin nevěděl co dělat. Dostal by se z tédle šlamastiky, ale bez Harryho a to nechtěl. Ztratil už všechny své nejlepší kamarády a zbyl mu jen Harry, kterého měl moc rád. Lepší bude, budeli u Voldemorda s ním, určitě najde způsob jak utéct i s Harrym.
Hodil Luciusovi hůlku a obdařil ho při tom pohrdavým pohledem.
Malfoy se spokojeně usmál, věděl, že na vlkodlaka nepůsobí žádná kouzla kromě smrtící a pán ho chtěl živého. Dal pokyn smrtijedům, aby ho svázali.
Lupin se ani nevzpouzel, když ho svazovali schválně bolestivě. Nemělo by to smysl a navíc Malfoy měl stále nůž u Harryho a co kdyby si to rozmyslel. Pak se všichni přemístili neznámo kam.
Ale nevšimli si straší paní, která je zahlédla, když šla nakoupit. Hned zapomněla na nákupy a zpěšne zamířila domů napsat smutný dopis.
Harry se probudil, byla mu velká zima, tělo měl ztuhlé a bolela ho hlava. Rozhlížel se, byl v kamenné kobce s ubohou náhražkou postele v podobě naházené slámy v rohu kobky. Nad postelí z slámy bylo vysoko malé zamřížované okno. Pak tu byl ještě jedna věc, uvědomil si, neměl hůlku!
Byl v Temnem sídle Lorda Voldemorda, to si hned uvědomil.Dveře se rozletěli a v nich stáli dva smrtijedi. Popadli vzpouzícího se chlapce a vlekli ho temnou chodbou. Došli k masivním dveřím, které se začali otvírat. Harrymu se naskitl pohled na kamenný trůn ve velké síni uprostřed místnosti opklopený tuctem smrtijedmi. Na trůnu trůnil kdo jiný než sám Voldemord.
Vítej Harry, jsi hodný, že si po tak dlouhé době co jsme se neviděli k nám zavítal.“ Řekl ledový hlas. /hádejte koho:-)/
,,Poklekni!“ Zašeptal smrtijed po pravé straně co ho přivedl a mrštil chlapcem dopředu, až se rozplácnul /jako žabák/ na kamennou podlahu metr před kamenným trůnem. Všichni smrtijedi v síni se rozesmáli.
Hned vstal a vražedně pohlédl si změřil onoho smrtijeda.
,,Dávám ti poslední možnost se ke mně připojit.“ Řekl mu znuděně Voldemord. /A čistil si nehty nožem. :-)/
,,Nikdy, to rači zemřu!“ Zakřičel na celou síň Harry.
,,I to se může stát.“ Usmál se mrazivě. ,,Tušil jsem, že odmítneš, ale jistě chápeš, že jsem se musel zeptet.“ Podotkl výsměšně. ,,V tom případě má pro tebe pár otázek. Neodpovíš-li, zemřeš zdlouhavou bolestivou smrtí. Odpovíš-li, zemřeš, ale rychle a bezbolestně. V každém případě zemřeš, jak to je na tobě.“ Zasmál se ledově.
To nemám moc dobrá vyhlídky do budoucna, pomyslel si Harry, ale lepší zemřít bolestivě, než umírat s tím že zradil všechny co má rád. Ne, rači budu trpět, něž je zradit i když si to někdo nezaslouží, pomyslel na Snepa.
,,Ptej se stejně neodpovím.“ Prohlásil hrdě.
,,Hlupáku! Teď budeš trpět tak, že ještě rád mi všechno řekneš s prozbou o smrt.“ Zamířil na něj hůlkou a pronesl nevzrušeně.
,,Crucio!!“ Seslal na něj zakázanou kladbu.
Voldemord se v tom vyloženě vyžíval, chtěl vědět jak dlouho to vydrží tentokrát bez toho aby zakřičel.
Bylo to nesnesitelná, hrozná bolest jako by ho bodalo tisíc ostrých nožů. Chtěl zakřičet ale hrdost mu to nedovolila. Tak dál mlčky trpěl. Svíjel se bolestí a myslel na přátele, jestli je ještě někdy uvidí.
Asi po půl hodině toho zklamaný Voldemord nechal a aby se neřeklo tak ho odhodil na zeď.
Harry ztěžka dopadl na podlahu a celá tělo měl ještě v křečích po mučení.
Popadli ho zase ti samí smrtijedi a vlekli jeho zubožené tělo zpátky do kobky.
……………………………………………………………
Brumbál seděl ve své pracovně a přemýšlel, kdy přijde Remus s Harrym, už tu dávno mněli být.
V tom vyděl sovu která zamířila k jeho oknu. Byla to sova paní Figgové, Slétla na jeho stul a čekala, až převezme dopis.
Brumbál vzal od sovy dopis a sledoval jak odlétá uvažujíc co se asi stalo.
Otevřel dopis a začal číst.
V tom strnul a s vážným smutným výrazem. Zamíříl ke krbu kde nabral zelený prášek.
,,Ústředí Fénixova řádu.“ Řekl zneklidněným hlasem a zmizel v zeléných plamenech.
……………………………………………………………………..
Už tu byl dva týdny, dva dlouhé hrozné týdny. Dělal si starosti o Lupina, vůbec nevěděl co se s ním stalo. Ani nevěděl jestli se mu podařilo utéct nebo byl také v zajetí.
Dny byly stejné. Ráno - výslech s mučením, spaní,odpoledne – mučení, výslech a mučení, spánek, večer - mučení,mučení a mučení. Zdravou mysl mu zachovali jen vzpomínky, které mu vůbec nepatřily. Správně pochopil, že se mu zdá postupně život wolflena, který ho pokousal. Například zjistil, že se jmenoval Aladar a patřil mezi wolfleny k těm nejsilnějším. Takže spíš přežil díky tomu, že má Aladarovu sílu, výdrž a odolnost díky kousnutí.
I ,,tetování“ se ozývalo často, hlavně když ho mučili. Pomáhalo mu vydržet bolest a zmírnit ji co nejmenší.
Před týdnem zjistil, že dokáže nitrobranu a nitrozpyt. Jednoho rána si pro něj přišel ten samý strážce jako vždy. Zrovna si říkal, že by chtěl vědět co si myslí. Najednou se ocitl v jeho mysli a zjistil, že dnes mu chce prohrábnout mysl Voldemord. Bál se, věděl, že v tom není dobrý.
Když ona chvíle nastal, přepadl ho pocit klidu a vyrovnanosti. V momentě, kdy Voldemord přiblížil moc blízko zajímavé či pro něj užitečné vzpomínce viděl on i Harry jen černou tmu a v ní dvě jantarové oči. Chlapec je hned poznal, byli to Aladarovi oči, ale pánu zla nic neříkaly. Naštvaně přerušil spojení a mučil hose vztekem.
Dnes přišel zase na něco jinýho. Po jednom z mučení měl hluboký šrám na levé ruce. Chtěl si ránu blíže prohlídnout, dotkl se ji pravou rukou s ,,tetováním", které se po dotyku rozzářilo a najednou ho v ráně začalo štípat. Po chvíli obrázek na ruce pohasl a zranění zmizelo. Uměl léčit dotykem.
………………………………………………………………
,,Tak co Lupine, jsi tu už skoro měsíc. Přidáš se ke mně nebo ne?“ Zeptal se ho netrpělivě Voldemord.
,,Co je s Harrym?“ Optal se na oplátku tázaný.
,,To tě nemusí zajímat, ale když to chceš vědět tak je stále v mé péči.“ Ušklíbl se ledově Pán zla.
To je dobře, pomyslel si, když tu je znamená to dvě věci. Nic neprozradil jako já a žije, což já také, takže jsme na tom relativně dobře. Těď jen vymyslet jak se odtud dostat.
,,Ne, Tome nepřidám se k tobě a pochybuji, že i ostatní se k tobě přidají, jak máš v plánu.“
,,Neeřříkeej mii Tommeee!“ Zasyčel Voldemord rozzuřeně.
,,Když se nepřidáš vlkodlaku, tak mám pro tebe dáreček.“ Zasmál se zlomyslně Voldemord.
,,Nechal jsem ti připravit noční piknik s Harrym.“ Usmál se úlisně.
,,Při úplňku.“ Dodal a rozesmál se šíleným ledovým smíchem.
Lupin se strašně vyděsil ani si neuvědomil, že je dnes úplněk. To ne, to nemyslí vážně.
Koukl na něj. Usmíval se potěšeně ze své geniality.
,,To néé.“ Zařval s plného hrdla a vyrazil na smrtijedy. Rači by umřel, než by se dobrovolně měl dostavit na onen piknik.
Voldemord se jen zasmál jeho zoufalství a pozoroval jak jeden smrtijed zpouzejícího se Lupina spoutal, s pomocí hůlky, stříbrným řetězem.
Odtáhli ho bolestivě znehybněného velkým množstvím stříbra a hodili jej do kopky, kde ještě nebyl.
To by mě nikdy nenapadlo, že se zrovna todle stane, vždyť jsem celý měsíc nepoužíval své lektvary. Zauvažoval těsně předtím, než zmizel v kobce.
Komentáře
Přehled komentářů
fakt bezva,už se těším jak to dopadne
atropa
(atropa, 14. 5. 2007 8:56)Jsem ráda, že se vám povídka líbí. Další kapitola bude zítra nebo možná, možná ještě dnes.
:))))
(Sophy, 14. 5. 2007 7:41)Bylo to skvělý, už jsem se ji nemohla dočkat.Těšim se na pokračování:)
Skevela kapitola
(Gwindor, 13. 5. 2007 22:34)nadpis mluvi za vse, jen chci dodat ze se tesim na dalsi kapitolu a jsem zvedavej jak se piknik povede :-)
xxx
(Lupus, 14. 5. 2007 19:26)