kapitola I.
Byla noc. Nepříjemně horká a dusná. Vedra, která tou dobou panovaly, soužili obyvatele Kvikálkova i blízké okolí.
Snad všichni měli klimatizaci či elektrický větrák, všichni, až na jednoho téměř šestnáctiletého příslušníka utajeného společenství kouzelníků Harryho Pottera.
Dursleyovi, u kterých Harry bydlel jej ignorovali. Nebili kouzelníci, proto nechápali jeho svět. Ale Harrymu to nevadilo. Sedával celé dny na okně svého pokoje a utápěl se v sebelítosti.
Proč, proč, musel Sirius zemřít? Nemohl to pochopit a ani nechtěl. Moc se mu stýskalo, už mu nikdy nenapíše, neporadí, nikdy ho už neuvidí. Zoufal si. Neměl vůbec chuť k jídlu, jedl jen tolik, aby přežil.
Sedával na okně se svojí sněžnou sovou Hedvikou, a nebo sám, když byla na lovu. Pozoroval Zobí ulici a nic neuniklo jeho pozornosti. Kočka přecházející cestu, soused vynášející odpadky, zaběhnutý pes či něco jiného.
Ale dnešek byl docela jiný, měl narozeniny. Četl si narozeninovédopisy a nepozoroval ulici jako jindy. /To neměl, jinak by mu totiž neušel velký stín mizící v kvikálkovském lese./
První dopis byl od Rona.
Od Rona knihu o famfrpálu, spolu s tlustou knihou ,,Mocné i méně mocné lektvary“ od Hermiony. Harry se ušklíbl.
,,Asi si myslí, že si nakonec lektvary zamiluji. To určitě!“ Brumlal si.
Pak si pomyslel, že kdyby tu knížku prostudoval a nějaké lektvary se naučil, mohlo by se mu to hodit. A Snayp zezelená vztekem, nad tím jak mi to jde. Poprvé za ten měsíc se zasmál te představě zeleného Snaypa v černém rozevlátém plášti.
Pak rozbalil poslední dárek od Hagrida. Byl velký a těžký. Co to asi může být? Přemýšlel nad tím. Že by se Hagridovi povedlo přeměnit obvyklý dárek a to dort nebo zákusek vlastní výroby v kámen? Otevřel balík a do klína mu spadla kniha vázaná kůží ,,Nejmocnější zvířata světa.“
,,Hmm, tak to už asi všichni ví o té zpropadené věštbě.“ Naštval se.
,,To musí Brumbál vyžvanit každému?“ /pozor blíží se bod varu/
Zavrčel podrážděně.
,,To není náhoda, tři knihy se slovem mocné a v jeden den!“ Nazlobeně seskočil z parapetu, popadl mikinu a vyřítil se z pokoje. Byl tak navztekaný, že si ani nevšiml vyděšeného tlustého bratránka Dudleyho, kterého málem shodil ze schodů.
/To by byla rána jak z děla./ Vyběhl z domu a namířil si to do kvikálkovského lesa ani si nevšiml, že se stmívá.
Když tam doběhl, tak se udýchaně zády opřel o strom, aby nabral nové síly. Vtom si všiml nepřirozeného ticha, které nastalo. Bylo mu to podezřelé, pak zaslechl jak se někdo nebo něco plíží po lese a pod nohama mu praskají suché větvičky. Zvědavost mu nedala a potichoučku se vydal za tím neznámým. Vykoukl opatrně z poza stromu a strnul hrůzou.
To něco byl asi metr vysoký vlk. Ale ne jen tak ledajaký, měl dlouhé svalnaté nohy, které zdobily dlouhé nebezpečně vyhlížející drápy. Srst byla hustá, uhlově černá s nádechem modré. Měl dlouhý černý chlupatý ocas, elegantní vlčí hlavu s dlouhýma špičatýma ušima a s viditelně dlouhými špičáky. Harry se zajikl. Ten vlk měl po těle v srsti dlouhé, hluboké, krvavé šrámy.
Vtom vlk zavětřil a ohlédl se.
,,Hups!“ Šeptl Harry.
Vlk se na něj zaměřil svýma jantarovýma očima, naježil srst a temně zavrčel, až Harrymu přeběhl mráz po zádech a zježili se mu vlasy na hlavě.Zvíře se přikrčil a skočil na couvajícího Harryho. Načež se Harry pod jeho váhou odporoučel na matičku zemi. Pak se do něj vlk zakousl. Harry vykřikl bolestí a z posledních sil odhodil vlka. Velké zvíře narazilo do stromu, spadlo na zem a pak už nevstal.
Po chvíli se omámený Harry vzpamatoval. Nahmatel brýle, které mu spadly při vlčím útoku, vstal a prohlédl si svou zraněnou ruku od zvířecího kousnutí. Rána byla hluboká a velice bolestivá, navíc hodně krvácela. Odtrhl si z velkého třička po bratránkovi kus látky a nemotorně si ránu obvázal.
Harry přešel k vlkovi a prohlédl si ho, zjistil, že podlehl předchozímu i novému zranění. Takového vlka ještě nikde neviděl. Rozhodl se tedy že později se podívá do Hagridovi knihy, možná tam o něm něco bude. Obrátil se a zamířil do domu tety a strýce.
,,Kde ses coural ty kuku nevděčná?" Vyhrkl na něj strýc Vernon z obyvacího pokoje. Harry si ho nevšímal a potácivím krokrm se vydal po schodec do svého pokoje, kde ulehl zmoženě na postel.
V zraněné ruce mu velice bolestivě cukalo. Ta bolest se mu postupně rozlévala po celém těle. Bylo to bolestivější než kletba Cruciatus. Nakonec upadl do bezvědomí.
Komentáře
Přehled komentářů
Sophy:poslušně hlásím, že se opravdu, ale opravdu stydím :-) Další kapitola bude snad ještě dnes.
:))))
(Sophy, 9. 5. 2007 13:30)
Samozřejmě, že je kapitolka senzační, akorát jsem trochu naštvaná, před tim jsem napsal tak dlooohej komentář a on se mi sem nevložil, no snad to víde.
Už jsem myslela, že se na tuhle povídku vykašleš a ty sis ji tajně připravovala:) Moc se mi líbí a hlavně jsem zvědavá na pokračování, takhle to utnou v tom nejlepšim, styď se. Už se těšim na další
:-)
(belladonna, 8. 5. 2007 20:50)no atropo, jsem ráda, že jsi to sem dala máš to pěkné a těším se na II. kapitolu.
atropa
(atropa, 9. 5. 2007 13:46)