Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola I.

8. 5. 2007

Byla noc. Nepříjemně horká a dusná. Vedra, která tou dobou panovaly, soužili obyvatele Kvikálkova i blízké okolí.

Snad všichni měli klimatizaci či elektrický větrák, všichni, až na jednoho téměř šestnáctiletého příslušníka utajeného společenství kouzelníků Harryho Pottera.

Dursleyovi, u kterých Harry bydlel jej ignorovali. Nebili kouzelníci, proto nechápali jeho svět. Ale Harrymu to nevadilo. Sedával celé dny na okně svého pokoje a utápěl se v sebelítosti.

Proč, proč, musel Sirius zemřít? Nemohl to pochopit a ani nechtěl. Moc se mu stýskalo, už mu nikdy nenapíše, neporadí, nikdy ho už neuvidí. Zoufal si. Neměl vůbec chuť k jídlu, jedl jen tolik, aby přežil.

Sedával na okně se svojí sněžnou sovou Hedvikou, a nebo sám, když byla na lovu. Pozoroval Zobí ulici a nic neuniklo jeho pozornosti. Kočka přecházející cestu, soused vynášející odpadky, zaběhnutý pes či něco jiného.


Ale dnešek byl docela jiný, měl narozeniny. Četl si narozeninovédopisy a nepozoroval ulici jako jindy. /To neměl, jinak by mu totiž neušel velký stín mizící v kvikálkovském lese./

První dopis byl od Rona.

Ahoj Harr, jak se máš? Moc né co? Mudlové ti nedají pokoj že? U nás je vše v pořádku, teď jsem ty víš kde. Je tu i Hermiona, její rodiče jeli na nějakou přednášku, nebo co. Takže je tady. Pozdravuje a posílá dárek. Brumbál nám říkal, / brum brum brum/ že za námi letos nesmíš, protože je to moc nebezpečné, říkal něco o ochraně. Je to smůla.
Ahoj Ron a Hermiona

Harry znechuceně odložil dopis a vzal další, který byl od Lupina.

Ahoj Harry, asi vím, že ti to už říkali i jiní, ale tuším jak se cítíš. Byl to můj nejlepší přítel a také mi hrozně chybí. To neznamená, že život nejde dál. Tak se drž.
Lupin
Také ten druhý dopis mu na náladě moc nepřidal. Nejdříve zjistí, že jej u Dursleyových nechá Brumbál celé prázdniny a teď Lupinovo utěšování. Odložil naštvaně dopisy a rozhodl se rozbalit dárky, doufaje, že se tím uklidní. Od Lupina dostal knihu ,,Mocná kouzla pro nejmocnější“ s lístkem.

Možná ti některé nepůjdou, protože jsou pro obyčejné kouzelníky moc silná, ale některé ti můžou pomoct.
R.L.

Od Rona knihu o famfrpálu, spolu s tlustou knihou ,,Mocné i méně mocné lektvary“ od Hermiony. Harry se ušklíbl.

,,Asi si myslí, že si nakonec lektvary zamiluji. To určitě!“ Brumlal si.

Pak si pomyslel, že kdyby tu knížku prostudoval a nějaké lektvary se naučil, mohlo by se mu to hodit. A Snayp zezelená vztekem, nad tím jak mi to jde. Poprvé za ten měsíc se zasmál te představě zeleného Snaypa v černém rozevlátém plášti.

Pak rozbalil poslední dárek od Hagrida. Byl velký a těžký. Co to asi může být? Přemýšlel nad tím. Že by se Hagridovi povedlo přeměnit obvyklý dárek a to dort nebo zákusek vlastní výroby v kámen? Otevřel balík a do klína mu spadla kniha vázaná kůží ,,Nejmocnější zvířata světa.“

,,Hmm, tak to už asi všichni ví o té zpropadené věštbě.“ Naštval se.

,,To musí Brumbál vyžvanit každému?“ /pozor blíží se bod varu/
Zavrčel podrážděně.

,,To není náhoda, tři knihy se slovem mocné a v jeden den!“ Nazlobeně seskočil z parapetu, popadl mikinu a vyřítil se z pokoje. Byl tak navztekaný, že si ani nevšiml vyděšeného tlustého bratránka Dudleyho, kterého málem shodil ze schodů.
/To by byla rána jak z děla./ Vyběhl z domu a namířil si to do kvikálkovského lesa ani si nevšiml, že se stmívá.

Když tam doběhl, tak se udýchaně zády opřel o strom, aby nabral nové síly. Vtom si všiml nepřirozeného ticha, které nastalo. Bylo mu to podezřelé, pak zaslechl jak se někdo nebo něco plíží po lese a pod nohama mu praskají suché větvičky. Zvědavost mu nedala a potichoučku se vydal za tím neznámým. Vykoukl opatrně z poza stromu a strnul hrůzou.

To něco byl asi metr vysoký vlk. Ale ne jen tak ledajaký, měl dlouhé svalnaté nohy, které zdobily dlouhé nebezpečně vyhlížející drápy. Srst byla hustá, uhlově černá s nádechem modré. Měl dlouhý černý chlupatý ocas, elegantní vlčí hlavu s dlouhýma špičatýma ušima a s viditelně dlouhými špičáky. Harry se zajikl. Ten vlk měl po těle v srsti dlouhé, hluboké, krvavé šrámy.
Obrazek

Vtom vlk zavětřil a ohlédl se.

,,Hups!“ Šeptl Harry.

Vlk se na něj zaměřil svýma jantarovýma očima, naježil srst a temně zavrčel, až Harrymu přeběhl mráz po zádech a zježili se mu vlasy na hlavě.Zvíře se přikrčil a skočil na couvajícího Harryho. Načež se Harry pod jeho váhou odporoučel na matičku zemi. Pak se do něj vlk zakousl. Harry vykřikl bolestí a z posledních sil odhodil vlka. Velké zvíře narazilo do stromu, spadlo na zem a pak už nevstal.

Po chvíli se omámený Harry vzpamatoval. Nahmatel brýle, které mu spadly při vlčím útoku, vstal a prohlédl si svou zraněnou ruku od zvířecího kousnutí. Rána byla hluboká a velice bolestivá, navíc hodně krvácela. Odtrhl si z velkého třička po bratránkovi kus látky a nemotorně si ránu obvázal.

Harry přešel k vlkovi a prohlédl si ho, zjistil, že podlehl předchozímu i novému zranění. Takového vlka ještě nikde neviděl. Rozhodl se tedy že později se podívá do Hagridovi knihy, možná tam o něm něco bude. Obrátil se a zamířil do domu tety a strýce.

,,Kde ses coural ty kuku nevděčná?" Vyhrkl na něj strýc Vernon z obyvacího pokoje. Harry si ho nevšímal a potácivím krokrm se vydal po schodec do svého pokoje, kde ulehl zmoženě na postel.

V zraněné ruce mu velice bolestivě cukalo. Ta bolest se mu postupně rozlévala po celém těle. Bylo to bolestivější než kletba Cruciatus. Nakonec upadl do bezvědomí.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

atropa

(atropa, 9. 5. 2007 13:46)

Sophy:poslušně hlásím, že se opravdu, ale opravdu stydím :-) Další kapitola bude snad ještě dnes.

:))))

(Sophy, 9. 5. 2007 13:31)

ha už vím, čím to minule bylo, nadpisem, no tak nic

:))))

(Sophy, 9. 5. 2007 13:30)

Samozřejmě, že je kapitolka senzační, akorát jsem trochu naštvaná, před tim jsem napsal tak dlooohej komentář a on se mi sem nevložil, no snad to víde.
Už jsem myslela, že se na tuhle povídku vykašleš a ty sis ji tajně připravovala:) Moc se mi líbí a hlavně jsem zvědavá na pokračování, takhle to utnou v tom nejlepšim, styď se. Už se těšim na další

:-)

(belladonna, 8. 5. 2007 20:50)

no atropo, jsem ráda, že jsi to sem dala máš to pěkné a těším se na II. kapitolu.