Jdi na obsah Jdi na menu
 


8.kapitola

14. 4. 2007

  

   Ráno se Harry připravoval na cestu. Měl naspěch, bylo 10 hodin ráno a on měl jen hodinu na cestu do Prasinek. Nemohl se přímo na místo přemístit bylo by to nápadné s jeho zelenou září kterou získal, když se naučil jiné přemisťování, než uměli jiní. A jelikož se ještě nemůže přemisťovat normálním způsobe, a ani nemůže zkoušku vynechat, bude se muset přemístit někde mimo lidi. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než do Chroptící chýše. Takže se sbalil. Vzal si s sebou batoh do kterého si pro všechny případy vzal pláš i zelenou hůlku. Kdyby něco.

   Když byl hotov, vzal si na záda batoh a přemístil se. Pak vyšel z chýše a cestou dolů z kopce do Prasinek přemítal, zda se mu podaří přemístit tak jak by měl. Což znamenalo s hlasitým ,,prásk!" a hlavně bez záře. Takže si ve svém uvažování nevšiml facky, která na něj mířila. Když s hlasitým ,,plesk!" dopadla svalil se nad míru překvapený Harry na zem.

   Facka přišla od Hermiony, která si šetřila svůj vztek na Harryho, až se s ním setká.

   Spolu s Ronem čekala na něj u Prasinek. Dovtípili se totiž, že se asi Harry přemístí do Chroptící chýše a nebude riskovat, že někdo spatří jeho zvláštní přemístění.

   ,,To máš za ty své výmluvy a za to, jak si nás s přehledem odpálkoval ve vlaku!" Objasňovala Hermiona stále na zemi ležícímu Harrymu, který se sotva vzpamatoval z překvapení a z šoku, že přece jenom zjistily pravdu.

   ,,No tak Hermiono nech Harryho trochu se vzpamatovat, vždyť je z toho tvého přepadnutí docela mimo." Hájil Harryho Ron. Musel se v duchu smát jeho výrazu ,,ulítli mi včely a nechápu co se děje."

   Nemohl se proto na něj už zlobit, když tak před ním ležel na zemi a zmateně na ně koukal. Vztek ho dočista opadl. Ale to neznamená, že nebude mít chlapeček co vysvětlovat. Dodal si v duchu.

   Hermiona dočasně ztlumila svou zlost a podala Harrymu ruku, aby mohl vstát. Ten se zatím vzpamatoval a s díky nabízenou ruku přijal.

   ,,Tak a teď honem vysvětluj Harry, nebo tě čeká další facka. Výš jak si nás s Ronem nejdřív vyděsilo, když jsme nevěděli kde asi můžeš být? A pak to zjištění, že ses na nás vybodl!" Povolila zase svůj vztek Hermiona.

   Ron jen kýval hlavou. Rozhodl se nezasahovat nemělo to cenu. Byl by jen slabý odvar oproti rozjeté Hermi. Ona to s přehledem vyřídí za něj.

   ,,Ale já se na vás nevybodl!" Hájil se Harry. ,,Já jen chtěl vaše bezpečí a vy byste šli za mnou. Výš jak to bude nebezpečné? Můžou vás zranit, zajmout, nebo hůř dokonce i zabít. Já bych si to neodpustil."

   ,,A to si myslíš, že my nechceme tvoje bezpečí? Vždyť my máme o tebe taky strach. Jak bychom se asi cítily mi, kdyby se ti něco stalo? Myslíš, že bychom si odpustili, že jsme nebyli s tebou?" Nedodržel své předsezvětí Ron a přidal se do hádky.

   ,,Ron má pravdu. Nemůžeš za nás rozhodovat, my už se rozhodli! Nemáš právo rozhodovat o našem životě, my si už zvolily. Bude to naše vina jestli se nám něco stane a ty se nemáš co do toho plést!" Rozjela se nanovo Hermiona. Teď nebohého Harryho zasypávali jeho přátelé jako sršni výčitkami.

   ,,Nemůžete jít se mnou, je to nebezpečné. Co vaše rodina? Já můžu riskovat, žádnou nemám." Snažil se je ještě naposled odradit.

   ,,To na nás znovu nezkoušej Harry! Nemáš na to právo!" Durdil se ale už opravdu na nejvyšší míru naštvaný Ron, až byl rudý jako rak vzteky.

   ,,Souhlasím. Navíc, tvoje rodina jsme přece my a všichni, kdo tě mají rádi. Nejsi na světě sám! Tak to pochop a neuzavírej se před světem! Je plno lidí, kteří se o tebe bojí a mají tě rádi."

   ,,Dobře Hermi, tak já se před světem nebudu otáčet zády a dám vám když tak vědět." Prohodil a chtěl se ztratit.

   ,,Ne tak rychle! Teď už se od tebe nehneme kamaráde. Všude půjdeme s tebou, aby ses nám zase nezatoulal." Brzdil pomalu se dekujícího Harryho Ron.

   ,,No tak jo, ale neměli bychom jít na tu zkoušku?" Snažil se něčím zamaskovat svůj nezdařený útěk.

   ,, Máš pravdu půjdeme." Pobídla je Hermi a tak vyrazily.

   Po chvíli došli na malé náměstíčko v Prasinkách. Čekal tam na ně pan Wilkie Křížek, který vedl jejich kurz přemisťování v bradavicích. Nemohli na něj a jeho tři o (orientace, odhodlání, opatrnost) zapomenout.

   ,,Dobrý den!" Pozdravili společně a přešli k němu.

   ,,Dobrý, rád vás opět vidím. Takže pan Pottr a pan Weasley se postupně přemístí o tohoto místa na konec ulice ano?" Organizoval zkoušku ministerský vedoucí kurzu přemisťování.

   Oba mladíci jej poslechli a postupně se bez problému přemístili na předem určené místo. Načež jim pan Wilkie pogratuloval a předal povolení k přemisťování.

   ,,Tak Harry a teď nám řekni jak se ti vedlo a kde jsi byl." Vybídli ho společně Ron s Hermionou.

   ,,Byl jsem v Godrikově dole. Trochu si to tam opravil a zřídil si tam pracovnu, kterou jste viděli."

   ,,To mě přivádí k dalším otázkám. Jak jsi věděl co se děje?"

   ,,Ale zas sem byl v hlavě toho hada Voldiho."

   ,,A ty lektvary jsi vyráběl sám? Byli totiž dost dobrý." Vyzvídala dál se zájmem Hermi.

   ,, Jo, byl jsem dvakrát v Příčný. Poprvé jsem si tam koupil ten pláště a Mocnou hůlku, pak i nějaké ty chytré knížky. Podruhé jsem si pro změnu byl něco zařídit." Vysvětloval neurčitě Harry. Nechtěl jim zatím říkat o své již dokonalé přeměně v Gryfa. Měl v plánu něčím je překvapit.

   ,,Jak jsi to myslel s tou Mocnou hůlkou?" Zajímal se Ron.

   Takže Harry začal vyprávět. O jeho Mocné hůlce, o jeho výpravách, o již volné Stanovi, o hnusném snu u hada Voldiho a o jeho cvičení se v kouzlech. Než jim vše vysvětli, povyprávěl a zdělil, došli ke Chroptící chýši, vešli a tam Harry navrhl.

   ,,Jestli chcete jít se mnou ke mě domů, musíte se nejprve sbalit a rozloučit"

   ,,Máš pravdu." Souhlasili oba sborově a s hlasitým ,,Puf" se všichni tři přemístily. Od teď se Harry rozhodl přemisťovat normálně, mimo své výpravy v zeleném.

   Objevily se před Doupětem a Ron s Hermionou tam společně vešli. Harry nechtěl s nimi jít, musel by totiž složitě vše vysvětlovat. A on je nechtěl krmit upravenou pravdou. Takže na své přátele čekal pod nedalekými stromy přitisknutý ke kmenu.

   Po hodné chvíli, kterou Harry trávil pozorováním okolí,vyšli jeho přátele z Doupěte a s kuframa přešli k němu.

   ,,Je ti doufám jasné Harry, že se časem budeš muset s nimi sejít a vše jim říct?"

   ,, Je Hermiono. Vše jim vysvětlím až bude po všem."

   ,,Nezapomeň na mou sestřičku Ginny. Trápí se, nerad ji tak vidím."

   Takže ona se trápí. To je mi moc líto líto, povzdechl si. Možná bych se měl s ní zase dát dohromady a vzít ji s sebou. Ne! Rychle setřásl dotěrné myšlenky Harry a promluvil směrem k přátelům.

   ,,Takže teď se mně chytněte za ruce každý z jedné strany a já vás přemístím do svého domova." Promluvil na sbalené kamarády připravené na cestu. Ti se jej chytli a všichni tři se v oblaku zelené mlhy a záře tiše přemístily. Netušíc, že je někdo viděl.

   Ginny byla šťastná, když se od bratra dověděla, že je Harry v pořádku. Měla o něj strach. Stále ho měla velice ráda a trápilo ji, že nemůže být s ním. Ať de k čertu s tím jeho ,,byla bys ve velkém nebezpečí." Teď je v nebezpečí, že se utrápí. Říkala si nejednou.

   Také ji mrzelo, že ji k němu Ron s Hermionou nechtěli vzít s sebou. Takže je jako jediná vyprovázela pohledem z okna. Její rodiče se ještě těžce srovnávali s odchodem syna za nebezpečím. Ron jim všem řekl, že potkali v Prasinkách Harryho a že se rozhodli s Hermionou jej v budoucnu všude doprovázet.

   Z okna pozorovala, jak se od vzdálených stromu odlepila postava a přešla k jejímu bratru a nejlepší kamarádce. Byl to Harry. Byl trochu vyšší, než si pamatovala a měl trochu delší rozcuchané černé vlasy. Moc se ji s nimi líbil. Ti se pak Harryho chytli a v zelené záři se přemístili neznámo kam. To Ginny na chvíli zarazilo. A pak, jelikož je to chytrá holka a tajně poslouchá porady řádu, čímž ví o zvláštním přemisťování zeleného čaroděje, ji došlo kdo jím je.

   ,,Jen počkej, až tě příště potkám, budeš pro změnu ve velkém nebezpečí ty!" Rozohnila se zrzavá kráska.

   Nic netušící Harry, který si nebyl vědom, co jej čeká, přemístil své přátelé k sobě domů. Tam se ho pustili a poodešli stranou, aby si mohli prohlédnout rozsáhlou vstupní halu.

   ,,Tak se tu rozkoukejte a já vám mezitím připravím pokoje." A tiše se vytratil z jejich dosahu. Šel do prvního patra, kde byl jeho pokoj a pokoje pro hosty. Vybral dva blízko toho jeho, upravil jim to tam podle toho co si myslel, že se jim bude asi líbit. Každému navíc přidal ještě nějakou tu tajnou chodbu. Hermioně do knihovny a Ronovi do jídelny. :-)

   Mezitím si dole zbylí dva povídali.

   ,,Má to tu hezké ne?" Chtěla vědět Ronův názor Hermiona.

   ,,Jo líbí se mi to, je to rozsáhlé a nahoře začarované jako v Bradavicích v jídelně."

   ,,Četla jsem, že je velice těžké začarovat takhle strop." Poznamenala Hermiona, načež se společně s Ronem rozhlížela po domě.

   ,,Jak se vám tu líbí?" Vybafl na ně Harry, který se zrovna vynořil z jakési tajné chodby.

   ,,Fujtajbl! Harry! Ty jsi nás ale vyděsil!" Komentoval jeho vpád Hermiona.

   ,,Pardon! To jsem ale nechtěl!" Smál se jejím výrazům.

   ,,Mám takový neodbytnej pocit Harry, že to jsi právě chtěl." Odvětil suše Ron.

   ,,Ne vážně pardon. Pojďte se mnou a já vám to tu ukážu dopodrobna." Udobřoval si je stále se bavíc na jejich účet.

   Načež je provedl svým domem. Když byly v podkroví přiletěla k němu Hedvika a sedla si mu na rameno. Byla ráda, že svého pána zase vidí. Totiž, když byl doma byla stále u něj.

   Pak jim ukázal jejich pokoje, (stále s Hedvikou na rameni :-) sklidil pár pochval a uznalých poplácání na rameno, za což dostali pár klovanců od Hedviky, kterou přitom div neshodily. Poté je zavedl od knihovny, kterou si oba hned se zájmem prohlíželi. Rona zaujala cvičná část knihovny, zato Hermionu ta s knihami. Když tam byly Harry promluvil.

   ,,Tady se učím a budu zde učit i vás. Snad jste si vážně nemysleli, že vás pustím s sebou na smrtijedi a za viteálama nepřipravené. Jen byste mi překáželi." Pronesl vidící jejich nechápavé pohledy.

   ,,To je fantastické, kdy začneme?" Ptala se nedočkavě Hermiona. Už se nemohla dočkat nového učení. Ne to Ron jen protočil oči v sloup.

   ,,Moc se netěžte, začneme zítra a bude to tvrdý režim, ale nebojte zúčastním se ho též." Škodolibě se jim posmíval. Věděl, že to bude pro něj hračka, přece jen je zvyklí.

   ,,Bude se posilovat, učit kouzla a to tady, a také vás naučím zvěromágství."

   ,,Vážně to bude suprové!" Reagoval na to naprosto nadšený Ron.

   ,,Uklidni se Rone!" Chladila jej Hermiona.

   ,,Jak sto myslel, vždyť naučit se něco takového trvá několik let!" Obrátila se ohromeně na Harryho. Ten jen s klidem odvětil.

   ,,Já vím, ale my se to nebudeme učit známým způsobem, což je velice jak si řekla zdlouhavé. Budeme se to učit novou metodou, kterou znám jen já." Pochopil už totiž mezitím, že má knihy z kouzelného knichkupectní. Dočetl se to ve knize, ve které se dověděl o viteálech.

   ,,Jakto, že jen ty?" Zajímala se Hermiona.

   ,,Mám chytrou knihu Hermiono a zbytek se dovíte zítra až začneme." Odbyl ji.

   Nakonec jim ukázal svou pracovnu, ve které už byly a přidal ke krbu další dvě křesla. Poté si společně sedli ke krbu a povídali si o všem možné. Pak šli spát těšíc se na zítřejší den.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Nendil, 15. 4. 2007 15:58)

Dobré!
Začína sa mi táto poviedka páčiť čoraz viac.

pro luys

(belladonna, 15. 4. 2007 12:35)

nech se překvapit, bude to brzo.

Bomba

(Sseth, 15. 4. 2007 11:37)

Super poviedka len tak ďalej :-)píš píš píš

:-)

(luys, 15. 4. 2007 11:13)

A koľko faciek dostane od Ginny?? :-)
Super kapitola!

Super

(Giner, 15. 4. 2007 9:33)

Dobrá kapitolka, jen ty chyby... těším se na další:-)