Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. kapitola

4. 5. 2007

    ,, Na ošetřovnu ne!“ Probral se konečně Harry.

     Cítil se dost špatně. Bolela ho ruka do které se včera zakousl Sirius a jeho žebra, které měl zlomené mu také nebyli nijak příjemné. Přesto nechtěl na ošetřovnu. Za svůj život si ji podle svého mínění užil až moc.

     ,, Kdopak se nám to probudil?“ Pronesl trochu překvapený James.
 
     Jak jim mám říct, že se jmenuji? Smaragdoví? Doví se to další a přenese se to do budoucnosti a tím ji změním. Uvažoval si pro sebe Harry. Nezměnil jsem ji už tím, že tu jsem a budu zde hledat R. A. B? Nikomu přece neublížím, navíc se Voldi ještě více na mně v budoucnosti zaměří, až se to doví a tak přátelé Harryho Pottra budou relativně ve větším bezpečí než dosud.

     ,,Říkejte mi Smaragdoví.“ Promluvil Harry, jen co si vše promyslel. Na to reagoval opět James, který se pro tuto situaci stal mluvčím Pobertů.

     ,,Kde ses tu vzal kamaráde. Víš v jakém jsi byl nebezpečí?“

     ,, Tuším to.“ Odvětil mu Harry a mnul si přitom svá zlomená žebra. Máš to ale ránu táto. Pomyslel si a pozorně si prohlížel trojici před sebou. Mohlo jim výt tak sedmnáct. Remus ještě nevypadal tak strhaně jako v jeho době. Sirius měl zato veselé oči, takové jaké u něj ještě neviděl. Jeho otec rozcuchané vlasy, zkrátka věrná kopie Harryho, až na ty oči. Ty měl James hnědé. Červíčka nikde neviděl, za co byl nesmírně rád. S největší chutí by jej vlastnoručně zaškrtil, když si uvědomil kolika lidem zničil život.

     ,,Jak tě mohlo napadnout přemístit se zrovna sem do Chroptící chýše?“ Vyptával se dál James.

     ,,Chtěl jsem se objevit někde, kde mě nikdo neuvidí a jelikož se nebojím strašidel, napadlo mě toto místo o kterém jsem toho tolik slyšel.“ Vymlouval se.

     ,,Nevybral sis zrovna moc dobře, to ti tedy povím.“

     ,,To tedy ne.“ Přisvědčil.

     ,,Cítíš se dobře? Nejsi moc zraněný?“ Zapojil se do debaty konečně někdo jiný než James. Byl to Remus, který se cítil trochu provinile.

     ,,Ne je to v pohodě. Mám jen zlomené žebro a krvácí mi ruka, ale to nic není.“ Odpověděl pohotově Harry myslíc na to v jakém stavu se vrátil od Voldemorta. V porovnání s tím bylo toto jeho zranění téměř zanedbatelné.

     Neuvědomil si však jaký šok vyvolá svým prohlášením u ostatních ti na něj koukali jak z jara. Vrtalo jim hlavou, co vše asi zažil ten neznámý. Po chvíli se však první vzpamatoval Sirius.

     ,,Nechceš přece jenom jít na tu ošetřovnu? Léčit zlomeniny opravdu neumíme.“

     ,, Ne. Ošetřovny jsem si užil v minulosti dost.“

     ,, Cos vyváděl?“

     ,,Tak různě jsem blbnul.“

     ,,Jak je možné, že se měníš v kouzelné zvíře a navíc v Gryfa tak zvláštní barvy?“ Chtěl vědět Sirius.

     ,,Měl jsem dobrého učitele.“

     ,,Koho?“ Zajímal se teď i James. Fakt by ho to zajímalo.

     ,, Nechcete se mi představit?“ Zavedl řeč jinam Harry. Nechtěl aby se jej vyptávali na minulost a jiné podobné věci. Bylo mu s nimi dobře a tak hrozilo, že by nechtěně něco vyzradil z budoucnosti.

     ,, Omlouvám se, já jsem James Potter. Po mé pravici je Sirius Bleck, na hradě je ještě jeden náš kamarád Petr Petrigrief. A ten náš úplňkový chlupatý přítel je Remus Lupin.“ Ujal se představování James a za svou poslední škádlivou připomínku si od Lupina vysloužil nemalí rýpanec do žeber.

     ,, Ještě jedno se ti omlouvám za ten včerejšek Smaragdoví. Nechtěl jsem ti ublížit.“ Omlouval se ustaraně Remus. Bál se toho, aby se na něj cizinec nedíval s odporem. Užil si toho v dětství dost. Vžy, když to někdo zjistil, ač ho měl třeba i rád hned se od něj odvrátil. Tedy, až na Jamese, Siriuse a Petra.

     ,,Nemusíš se omlouvat. Já proti vlkodlakům nic nemám. Osobně jednoho znám. Mám ho rád, i když mě kdysi málem napadl.“

     ,,Vážně? To jsem velice rád.“ Oddechl si šťastně Remus.

     ,,Nechceš alespoň nějak jinak pomoct, když už ne na ošetřovnu?“ Nabízel dál Remus.

     ,,Něco by tu možná bylo. Mohli byste mi přinést od madam Pomfreyové nějaké lektvary? Určitě bude mít něco užitečného v zásobě.“ Navrhl doufaje, že jej alespoň na chvíli nechají o samotě, aby mohl přemýšlet co podnikne dál. Mílyl se však. Pro lektvar odběhl pouze Remus, který tím nechal Harryho na pospas otázkám jeho otce a kmotra.

     Ti se na něj koukali s upřeným, zvědavým pohledem, až měl pocit, že jej snad sežerou zaživa. Otázky by jej neminuli, nebýt jisté věci, která mu v tuto chvíli přišla docela vhod, přestože ve skrytu duše doufal, že se mu již nikdy nestane. Ano máte pravdu. Ocitl se zase tam. …

     … Mí věrní. Naše moc stále roste. Získáváme stále víc a víc stoupenců. Je načase představit naši nově nabytou moc také kouzelnickému společenství, které se nás sice obává, ale málo!" Promluvil Lord Voldemord a rozhlédl se po síni plné smrtijedů.

     ,,Musí pochopit, že jedině čistokrevní mají právo na bytí, že čistokrevní jsou víc než ostatní! Proto jsem naplánoval na zítřejší pátou hodinu útok na Prasinky. Tam jim ukážeme …“

      … ,, Asi omdlel.“

     ,,Možná, že ano Dvanacteráku, ale proč sebou hází, jako by byl v křeči, jako když ho něco urputně bolí?“

     ,,Nevím Tichošlápku, už aby tady byl Náměsíčník s těmi lektvary.“

     ,,Jsem v pořádku, nemějte starost.“ Probral se Harrya posadil se na zem. Neměl ponětí jek se dostal na podlahu.

     Proč nemůžu mít ani v minulosti klid? To mě musí ta hadí příšera pronásledovat všude? A co ten jeho proslov. Jestli to s ním šlo takhle z kopce pořád tak se nedivím, že skončil tak jak skončil. Vždyť ani není čistokrevný! Alespoň vím co plánuje a mám jistou šanci, že neví o tom, že já to vím. Takhle uvažoval Harry ještě chvíli, ale pak jej vyrušil příchod Rémuse s lektvary a hned mu je podal.

     ,,Tak tady to máš. Pomfreyová tam nebyla, takže jsem zašel k ní do kabinetu …“

     ,,Jak si věděl co máš vzít?“ Zajímal se Sirius, který jej přerušil.

     ,,Má vše pečlivě popsané.“ Odvětil a podíval se na Siria pohledem říkajícím ,,snad nejsem tak blbej!“

     ,,Takže je tu nějaký na růst kostí, pak na spánek pro uzdravení a odpočinek. No a na tu ruku jsem ti přinesl taky nějaký ten lektvar.“

     ,,Děkuji mockrát.“ Rychle poděkoval Harry a kopnul do sebe lektvary. Chtěl se tak vyhnout otázkám Pobertů, které by určitě následovali. Jako první si vzal lektvar na růst kostí, s kterým měl již své zkušenosti, aby to měl brzo za sebou. Pak vypil i ostatní a rázem usnul ,,spánkem ozdravným.“

     Probudil se navečer. Byl sám. Všechny rány měl vyléčené a i kosti mu už všechny srostli. Cítil se dobře a plný sil. Asi šli na večeři. Zhodnotil situaci Harry.

     Zvedl se a zamířil za Brumbálem. Měl v úmyslu si s ním trošku popovídat. Zalitoval, že zde nemá Pobertův plánek. Moc by se mu hodil. Přesto si poradil i bez něj. Vzpomněl si na svou zelenou hůlku a na to, že mu umožňovala přemisťovat se i tam kam to obyčejně nejde.

     Přemístil se tedy přímo do pracovny profesora Brumbála. Těšil se na to jak se bude překvapený profesor asi tvářit až jej tam objeví.
 
    Brumbál přišel o hodnou chvíli později, kterou Harry strávil hlazením fénixe Foxe, který jakoby tušil kdo vlastně je a co vše si prožil.

     Brumbál na sobě nedal znát překvapení nad tím, co asi dělá cizí čaroděj u něj v pracovně a mírným pohybem hlavy jej vyzval aby se posadil. Choval se jakoby to nebylo nic neobvyklého. Harry byl s toho tak překvapený, že pronesl první věc, která jej napadla.

     ,,Jsem rád, že vás vidím opět živého pane profesore.“ Brumbál se usmál a v očích za pulměsícovými brýlemi se mu objevili ohýnky veselí. Harry si začal nadávat. Ty trdlo, to nemůžeš dát pozor? Musíš se hned prozradit!

     ,,Tuším správně, že jste z budoucnosti? Neměl byste však takhle prozrazovat budoucnost. Mohlo by to být nebezpečné.“ Pronesl mírně, když viděl jak neznámí sám nad sebou kroutí hlavou. Harry přemýšlel jak z toho ven a zda, neprozradil něco závratného.

     ,,Stejně jsem vám toho moc neprozradil. Jen, že budu vašim studentem a to se dá lehce předpokládat, když je toto nejlepší škola co znám. A to druhé? S tím bych si také nedělal starosti, protože nevíte z jaké doby jsem, tak jste se pouze dověděl jen to, že každý jednou umře včetně vás.“

     Brumbál se usmál. Velice se mu zamlouval, byl mazaný. Zajímalo ho, zda v budoucnu onoho neznámého pozná. Možná by mu mohl říct jméno.

     ,,Jak vám mám říkat?“

     ,,Smaragdový.“ Harry se usmál. Nevytáhneš ze mě jméno, to si nemysli.

     ,,Co jsi tedy potřeboval Smaragdový?“

     ,,Přišel jsem vám poradit, aby jste zítra vzal pár svých přátel do Prasinek. Voldemort tam uspořádá čajový dýchánek po páté.“ Usmíval se Harry. Líbilo se mu takhle odlehčeně mluvit s Brumbálem. Strašně mu poslední dobou chyběl, za ten minulý rok si jej velice oblíbil.

     ,,Máte na mysli nějakou speciální skupinu mých přátel?“ Brumbál se ovšem také velice dobře bavil. Také jemu se se Smaragdovým dobře mluvilo. Musel znát Fénixův řád. Jeho mínění o něm jen vzrostlo zato, že vyslovil Voldemortovo jméno, už teď se ho někteří kouzelníci báli vyslovit.

     ,,Mám na mysli důvěryhodné přátele.“ Usmál se opět Harry. Takhle se na sebe s Brumbálem usmívali ještě chvíli a pak to Harry ukončil.

     ,, Takže já půjdu a zítra se uvidíme. Doufám, že společně s vašimi přáteli Voldemortův dýchánek trochu oživíme. Bojím se totiž, že tam bude jinak docela mrtvo.“ Dodal Harry a v oblaku zářivé smaragdové mlhy zmizel z Brumbálovi pracovny.

     Brumbál se za ním ještě chvíli koukal. Raději se už ničemu nedivil, musel uznat, že ten cizinec je fakt dobrý.

     Vstal tedy a šel si pro prášek Letax. Hodlal se dostat na Ústředí a svolat Fénixův řád, který nedávno založil, nebylo v něm ještě moc členů, ale už najisto počítal s některými sedmáky, kteří měli zájem vstoupit také do Řádu a bojovat s Voldemortem.

     Harry se objevil v Chroptící chýši zrovna ve chvíli, kdy se Lupin přeměňoval ve vlkodlaka. Úplněk je sice pouze jeden den, ale ovlivňuje lidi a vlkodlaky ještě den před i den po! Uvědomil si a přeměnil se v černého Gryfa, který byl přece jen o dost větší než vlkodlak.

     Vlkodlak na něj už neútočil jako předešlé noci. Věděl totiž, že je Grif jeho přítel. Společně si tedy lehli doprostřed místnosti a čekali na Poberty. Ti se objevili za chvíli a tentokrát přišli všichni čtyři včetně Červíčka. James se Siriem mu už jistě řekli o černém Gryfu, kouzelníkovi, který se stal jejich přítelem.

     Harry byl zklamán, doufal, že jej neuvidí. Věděl, že mu hrozí, že se neovládne a něco mu udělá, přestože ještě nic neprovedl. Takže po zbytek noci, kdy dováděl společně s Poberty na pozemcích Hradu si dával pozor, aby nic Červíčkovi neprovedl.

      Přesto se dobře ve společnosti Pobertů bavil. Honili se, běhali jako ztřeštění a dokonce se i v zápalu hry jemně rvali, aby si neublížili. Harrymu to přišlo vhod. Mohl by se později v boji osvědčit i jako Gryf.

     Ráno, když všichni nabrali opět své podoby zjistil spokojený Harry, že má hlad. Nebylo to nic zvláštního, protože už den nejedl. Den, který strávil v minulosti v době, kdy jeho rodiče a kmotr končili školu. Byl totiž začátek června a oni byli v sedmém a závěrečném ročníku. Svěřil se tedy se svým problémem novým kamarádům a získal od nich ujištění, že mu něco přinesou z oběda.

    Měl volné dopoledne, a tak se šel projít do lesa, aby zahnal nudu. Aby však lépe zapadl mezi obyvatele Zapovězeného lesa proměnil se a v této podobě procházel lesem. Potkal několik velice zajímavých zvířat, která si jej však příliš nevšímala. Když dorazil na nějakou mýtinu vystoupil z lesa Hagrid.

    ,,Co ty tady, tebe jsem ještě neviděl. Pojď ke mně, já ti neublížím.“ Rozplýval se nadšený polo obr. Měl radost. Takové krásné zvíře a jak milé a přítulné. Pomyslel si, když se k němu Harry rozešel.

     ,,Ahoj, daří se ti? Neboj kamaráde, za chvíli bude vše fajn.“ Mluvil Hargrid k Harrymu, jakoby utěšoval sám sebe. Harry mu chtěl nějak pomoct, ale nevěděl jak.

     Prostě musí splnit úkol, kvůli kterému zde je, pak se vrátit do své doby a vyřídit Voldemorta jednou pro vždy.

     ,, Už chceš jít viď? Tak ahoj.“ Rozloučil se s ním Hagrid, když se Harry otočil roztáhl křídla a odletěl z mýtiny.

     ,,Po návratu na něj čekala v chýši hromada jídla. Ani si neuvědomil, že v lese strávil tolik času. Pobertové zde už nebili. Museli jít na hodinu. Harry tedy pojedl sám a pak až do pozdního odpoledne procvičoval několik kouzel, které by se mu mohli hodit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(mela, 3. 7. 2010 12:22)

prepáč, ale kde je 13.kapitola? Inak dobrá kapitola

=))

(Dak, 6. 5. 2007 7:34)

super!! doufám že na pokračování nebudem čekat dlouho=))

....

(Kaitlin, 5. 5. 2007 19:56)

super kapitolka..=)

...

(Sherina, 5. 5. 2007 17:06)

další pěkná kapča

))))

(Nendil, 5. 5. 2007 14:37)

Super! Teším sa na ďalšiu kapitolku.

Chvála

(Gwindor, 5. 5. 2007 6:48)

Jako vždy skvělá kapitola. Děkuji

bravóóó

(Sseth, 4. 5. 2007 21:53)

pekná kapitola