Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. kapitola

23. 4. 2007

    ,,No tak Harry, prober se!“

    ,,Hmmm?“ Ozvalo se pouze.

    ,,Sláva Hermiono už je při sobě.“ Jásal až příliš hlasitě nadšený Ron.

     ,,Tiše Rone!“ Okřikla ho sestra.

     ,, No tak." Snažila se opět bezúspěšně Hermiona probrat Harryho.

     ,,Krucinál Harry, prober se!“Naštvala se Ginny.

     ,,Jo vždyť už sem vzhůru.“ Pronesl Harry a posadil se. Neměl to však dělat. Celá místnost se s ním zatočila a před očima se mu udělali mžitky, až si musel zase lehnout.

     ,,To musíte tolik řvát? Člověk pak ani nemůže v klidu spát!“ a přidržoval si při tom hlavu v dlaních, měl pocit, jako by se mu měla rozskočit.

     ,,Spíš už týden! Musíš si sundat tu kápi, výš co to bylo tě ošetřovat a nemoct ti sundat kapuci? Museli jsme ti ten plášť odstřihnout!“ Durdil se Ron.

     ,,To jste jej nemohli sundat sami, že mě budíte?“ Tázal se stále ještě omámený.

     ,,Ne to nešlo, vždyť jsi to tak sám začaroval, tak se tak blbě neptej!“

     ,,Promiň Ginny.“ Omluvil se a pak si sundal kápi, načež ho jeho přátelé nechali konečně zase spát.

     Příští den se už Harry cítil o moc lépe a tak sešel na snídani. Když potácivě došel do kuchině koukali na něj jeho přátelé jako na zjevení, nečekali ještě, že se objeví.

     ,,Jak se cítíš?“

     ,,Docela to jde Hermiono. Je něco nového?“

     ,,Ani ne, je klid. Beztak zase něco chystá.“

     ,,Tak dík za útěchu.“ Řekl s jistou dávkou ironie a přisedl si ke stolu, měl hlad, že by i vlkodlaka snědl. Přátelé si jej zkoumavě prohlíželi, byli zvědaví co se u Voldemorta dělo. Harry si toho nevšímal a jedl, ničím nerušeně dál.

     ,,Takže se vážně nic zajímavého nedělo, ani v řádě?“ Vyzvídal dál, jen co dojedl svou snídani.

     ,,Vlastně ne. O řádu toho moc nevíme, je moc daleko a tak.“ Odpověděla Ginny.

     ,,Hm, a nechcete jít na návštěvu k rodičům a něco zjistit?“

     ,,Jak si to prosím tě představuješ, víš kolik na nás vychrlí otázek? Kde jsme s tebou byli, co dělali atd. Navíc kdyby tam byl řád, tak se od tama se zdravou kůží teprve nedostaneme. Roztrhají nás na kusy!“ Zděsil se Ron.

     ,,No tak Rone, nebuď srab, jděte tam teď, než přijdou členové řádu na oběd. Určitě se něco dozvíte a mamce tím ulechčíte.“

     ,,A co ty Harry?“ Ptala se ustaraně Hermiona. Nechtěla jej tu nechat samotného, teď když se po dlouhé době konečně probral. Kamarádi jen přikývli, byli s ní zajedno.

     ,,Já tu zůstanu a budu si číst a aby to nebylo k ničemu, můžeš tam pak zůstat jako orel do porady řádu a zjistit tím co Voldi chystá.“ Navrhl jim. Chtěl co nejdříve uspořádat další akci, aby mohl smrtijedům hezky nakopat ty jejich zadky. Pořádná pomsta by taky nebyla k zahození.
 
     ,,Dobře, tak mi dojíme a vyrazíme.“ Souhlasila za všechny Hermi. Celý týden si totiž lámali hlavu, jak něco zjistit o Smrtijedech.

     Když dojedli vstali, usmáli se na Harryho. Chtěli se mu předvést a potěšit ho tím, že se pilně učili. Takže se postupně jeden po druhém přemístili způsobem, jakým je to učil. Bez sebemenšího zvuku a s mocným efektem. Harry na to jen udiveně koukal. Ron mě měděný kouř ve kterém neslyšně zmizel. Hermiona měla safírový a Ginny? Ta to měla pro změnu šarlatovou.

     ,,Tady někdo pilně cvičil.“ Řekl si Harry do tiché místnosti pobaveně polohlasem a šel si do knihovny číst ve svých naučných knichách. Nebylo mu moc dobře a tak se chtěl co nejdřív posadit a odpočívat s knihou v ruce.

     Mezitím už jeho přátelé začali postupně litovat, že se od něj nechali přemluvit. Sotva dorazili do doupěte, vychrlila na ně paní Weazliová hromadu otázek.

     ,,Kde jste prosím vás celou tu dobu byli?“

     ,,No my …“ Začal Ron ale byl přerušen.

     ,,Víte vy vůbec jak jsme se o vás báli? Kde je Harry?“

     ,,No my jsme byli u Harryho doma, výš on si opravil jeden dům a tak.“ Uklidňovala matku Ginny.

     ,,A kde to je?“

     ,,To ti nemůžeme říct!“ Chtěl zachránit situaci Ron.

     ,,Jak to, já to nikomu přece nevyzradím.“ Urazila se paní Weasleyová.

     ,,To nejde, vážně. My jsme se mu totiž zavázali, až bude chtít, jistě vám to řekne.“ Omlouvala se Hermiona. Samozřejmě to nebyla pravda, ale nic lepšího ji v tu chvíli nenapadlo.

     ,, Tak dobře, ale mohli jste o sobě aspoň dát vědět. Příště vezměte s sebou Harryho.“ Dodala jakoby nic.

     ,, Teď pojďte do kuchyně, mám tam už hotový oběd.“ Rozkázala jim dobromyslně a odešla do kuchyně.

     ,,To bylo o fous. Není to ani možné aby nám to tak dobře vyšlo, bez potíží a zbytečných otázek, ne které stejně nebudeme moct odpovědět.“ Obrátila se ke kamarádům Hermiona.

     ,,Máš pravdu, není možné aby to bylo bez problémů.“ Pronesla tiše Ginny, která se otočila, aby šla za matkou do kuchyně.
 
     ,,A do prdele!“ Uklouzlo Ronovi, když se s Hermionou otočil. Před nimi stály někteří členové Fenixova řádu a aby to bylo zajimavější, byly to ti, které znali. Minerva, Lupín, Tronksová a Mody.

     ,,Taky zdravím.“ Pronesl Mody a kroutil přitom svým čarodějným okem.

     ,,Par dón, to mi jen uklouzlo.“ Rychle se omlouval celý rudý Ron.

     ,,Pojďte jíst!“ Zachránila je na chvíli paní Weazlyová. Oběd probíhal v napjaté atmosféře, všichni na sebe pokukovali. Nebylo to pro naši trojici vůbec příjemné být pod zkoumavými pohledy členů Fénixova řádu.

     ,,Jak se má Harry?“ Zahájil Rémus.

     ,,Dobře.“ Zaznělo od Rona.

     ,,Proč není s vámi?“ Pokračovala Minerva.

     ,,Něco mu do toho přišlo.“ Vymlouvali se.

     ,, A co?“ Zajímala se Tronksová.

     ,,Jejda to je hodin! Musíme už jít!“ Vypískla najednou Giny, až všichni naskočili. Popadla Rona s Herm, vytáhla je před doupě a tam se s hlasitým ,,Prásk!“ přemístili, kdo ví kam.

     Objevili se v Godrikově dole a zastavili se.

     ,,Skvělý nápad Ginny.“ Chválil sestru Ron.

     ,,Díky. Hermiono, měla by ses tam přemístit a jako orel si je poslechnout, určitě teď svolají řád a to je naše příležitost.

     ,,Dobře, pozdravte Harryho.“ Načež zmizela v šarlatovém oblaku.

     Zbylí dva se na sebe podívali a pak svorně šli za Harym do domu. Tam mu vše vypověděli a společně s ním čekali na Hermionu, až se vrátí z výzvědů. Dlouho se nevracela a tak aby si ukrátili čas procvičovali po Harryho dohledem kouzla.

     Hermiona dorazila a k večeru. Ze všeho nejdřív si sedla ke krbu v pracovně a napila se z poháru, který ji pohotově podal Harry.

     ,,Díky.“

     ,,Tak co jsi se dozvěděla?“

     ,,Bude další útok, tentokrát chce Voldemort zaútočit na nemocnici. Prý, aby se neměl Fénixův řád kde léčit.“

     ,,A co dál?“ Tázal se opět Harry.

     ,,Pak se ještě bavili o té naši návštěvě. Bylo jim dost divné, že jsi tam nebil, ale naštěstí si nedali souvislosti dohromady.“

     ,,Jaké souvislosti?“ Optal se ji Ron, čímž si vysloužil pohled říkající ,,máš dlouhé vedení.“

     ,,No za prvé, zmizí Harry a ten samý den se objeví Zelený čaroděj. Zmizím já s Ronem a hned jsou tři zelení čarodějové. Zmizí Ginny a je tady Smaragdový, Smaragdová, Zelený a Zelená. Stačí pouze dát si to do spojitosti a máš z toho pro nás velký průšvih.“

     ,,Jen aby si nedal dvě a dvě dohromady Voldemort.“ Zadumala Ginny. Neuvědomila si, že se na ni všichni podívali. Slyšeli ji totiž poprvé vyslovit Voldemortovo jméno.

     ,,Neboj, musíme ho akorát udržet ve stálém vzteku. Což nebude zas až tak těžké. Stačí zaměříme jej na sebe a tím nebude mít na uvažování čas.“

     ,,Ses asi zbláznil Harry nebo co? Nejsi od Voldemorta ani čtrnáct dní a hned bys tam chtěl být zas?“

     ,,No tak Ginny, tentokrát si dáme pozor.“ Snažil se ji uklidnit. Bez úspěchu.
 
     ,,Jak to chceš asi udělat ty chytrý?“ Durdila se dál.

     ,, Stačí, kdyby ses příště ty nebo Hermion proměnily ve své zvíře a nenápadně se dostali k zajatcům. Pak by nemělo být problém je osvobodit.“ Navrhoval.

     ,,Přece už to perfektně zvládáte ne? “ Optal se jich dávajíc jim tak na vědomí, že ví o tom jak se učili.

     ,,Jistě!“ Řekli sborově kamarádi a spokojeně se usmívali. Pak Harry zvážněl.

     ,,Kdy má být ten útok Hermiono?“

     ,,Prvního listopadu v poledne.“

     ,,Dnes je pětadvacátého října, takže máme necelý týden na přípravu že?“

     ,,Máš pravdu Harry.“ Potvrdila mu Ginny. Už se na něj ani nezlobila.

     ,,Takže se pustíme do učení. Nové kouzla se moc nenaučíme, takže se zaměříme na taktiku boje. Já budu bojovat s Giny a vy dva spolu. Souhlas?“

     ,,Souhlas!“ Přikývli Ron s Hermi.

     ,,Dobře budeme bojovat proti sobě. Musíme se naučit ve dvojicích sehraně se bránit i útočit, tak aby na nás nemohli. Můžeme při tom třeba stát zády k sobě, kdyby nás obklíčili, abychom měli kryté záda.“ Navrhoval přátelům taktiku boje Harry.

     Souhlasili. Dalších pár dní trávili nacvičováním boje. Nemyslete si však, že se pouze bojovalo, někdy pro zpestření házeli po sobe nejen kletby a zaklínadla, také vše co se naskytlo. Nebo si prostě dali chvíli pauzu a hráli kouzelnické hry. (nemůžou se přece pouze učit. Kleplo by je z toho)

     Jednou tak zase spolu bojovali, když tu Harrymu v očích objevil rarach. Kozlem si přivolal všechny polštáře v domě a poslal je na dvojici před sebou. Ta se pod náporem polštářů a z překvapení svalila na jednu hromadu na zem.

     ,,Ty!“ Zařval na něj Ron. Pomohl na nohy Hermioně a pak začala ,,polštářová války.“ Za chvíli to v knihovně vypadalo jako někde, kde se drhne peří, protože to létalo všude kolem. Nato se začali všichni strašně smát.

     ,,Ty nejsi fakt normální Harry. My tu poklydně trénujeme boj a ty tohle!“ Oddechovala naoko naštvaně ztěžka Ginny, jen co se vzpamatovala ze záchvatu smíchu.

     ,,Co ty výš, třeba Voldimu dojdou kouzla a tak na nás pošle polštáře.“ Pronesl vážným hlasem Harry, čímž opět rozesmál své přátele.

     ,,Teda Harry, když tebe něco napadne je to ale síla!“ Pronesl Ron a ukázal na spoušť okolo.

     ,,To víš Ronne já a moje nápady jsme jako jedno tělo.“ Pronesl vážným hlasem s dávkou pyšnosti. Spustil tím další příval smíchu.

     Smáli se ještě hodnou chvíli a pak pokračovali v souboji. Nakonec vyhrála Hermiona s Ronem, protože se Harry stále nemohl vzpamatovat s představy Voldiho uprostřed polštářové války a s peřím poletujícím okolo.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-))))))))))))))))))))))

(Anorien, 18. 11. 2007 16:47)

pěkný...tvoje povídka se mi moc líbí ale chtěla byxg upozornit že nemáš zveřejněnou 13. kapitolu...docela ráda bych si ji přečetla:)

dodatek

(Kaitlin, 26. 4. 2007 14:33)

Jo a mrkni kdyžtak na mojí stránku: kaitlins.blog.cz
Dík

super

(Kaitlin, 26. 4. 2007 12:59)

Skvělý!!! Ale taky souhlasím, použít polštář proti Voldymu, to by bylo něco...=)

super

(Flammea, 24. 4. 2007 22:05)

naprosto suprový, vážně, už se těšim na další, ale voldy by vážně mohl uspořádat nějakou polštářovou bitvu =)

WWW

(belladonna, 24. 4. 2007 18:34)

Děkuji
Ps: Ještě to zvážím :-).

Skveli skveli skveli

(gwindor, 23. 4. 2007 21:58)

Nemam co bych vic dodal snad jen ze je to skveli :-).

PS: Jen tak ze srandy by Harry pri boji mohl ten polstar pouzit.

::::

(Nendil, 23. 4. 2007 18:05)

Súhlasím, vážne by to bola čistá komédia keby Voldymu pristál na tvári vankúš a okolo neho samé perie.
Super kapitolka.

:-)

(luys, 23. 4. 2007 17:42)

Noo, rozhodne by bolo zaujímavé vidieť ho v takejto bitke :-))))
Perfektná kapitola!!