Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. kapitola

21. 4. 2007

    ,,Prásk!!" Objevil se před překvapenou čtveřicí z ničeho nic snad stovka smrtijedů v čele se šklebícím se Lordem Voldemorte.

     To jsi tomu zase jednou dal! Přivedl jsi své přátele a navíc i svou milou do pasti toho slizkého hada Voldemorta !!! Ty naprostý tupče! Mohlo ti to dojít! Nadával si zničeně Harry. Měl o své milované strach.

     ,,Jaká čest, že jsi nás poctil svou přítomností Smaragdový." Zahájil ironicky Voldemort. Přičemž to poslední řekl s velkým opovržení.

     ,,Já se a ani mí přátelé se vůbec necítíme poctěni, Tome!"

     ,,Takhle mi neříkej, mohlo by se ti to Vymstít! Jmenuji se Lord Voldemort!" Zasyčel hrozivě.

     ,,Můžu ti říkat jak chci. Nemíním se ti podřídit a říkat ti přesdíkou. Své jméno nikdo nikdy nezapře Tome Rojvole Radle!" Odporoval mu Harry. Hodlal vyváznout se svými přáteli a přitom pošramotit i Voldemorta. Nemohl ho zatím zničit. Ne dokud má Voldemort stále viteály. Naginny tu nikde neviděl.

      ,,Já tě varoval. Ztrestám tvou opovážlivost jednou pro vždy."

     ,,To pochybuji! Nejsi toho schopen, ubožáku!"

     ,, Crucio!"

       Harry však aktivoval svůj zářivý štít. Hermiona s Ronem se k němu vzápětí po něm přidali. Své štíty už také perfektně zvládali. (Ginny jej zatím zcela neovládala, takže se nepřidala.)

    Štíty se slili dohromady a vznikl z toho pozoruhodný a velice silný, duhový úkaz spojení duhové vody a ohně. Hermiona měla modravý plamen a safírovou vodu. Ron měl temně rudá oheň a měděnou vodu.

     Smrtijedi na to společně s Voldemortem fascinovaně hleděli. Pak se vzpamatovali s všichni na jednou se vrhli na naši zelenou čtveřici. Vyslali na ně několik kouzel jako třeba. ,,Expeliarmus, Mdloby na vás, Imprdimenta atd.

     Harry příliš dlouho neotálel, koukl na své tři společníky a společně v obraně zaútočili. ,,Cilulárwave!" Toto čtyřnásobné kouzlo mělo za následek, výbuchy země okolo čtveřice v kruzích.  Kruhy se rozšiřovali a stále přibývali. Skoro všichni smrtijedi se ocitli pod nátlakem tlakové vlny ve vzduchu a následně na zemi o velký kus dál.

       Voldemort, který to bez úhony ustál se se znechucením koukl na své vyřízené druhy, ležící bezmocně na zemi a pak s patrnou nenávistí v hlase pronesl směrem k Harrymu.

     ,,Stejně ti to nepomůže. Dostanu tě! Tebe i tvé přítelíčky!"

     ,,Skus se přiblížit a dopadneš stejně jako ta tvá směšná ,,armáda zkázy"!"

     ,,Vzdej se Smaragdový!"

     ,,Nebo co? Co my můžeš udělat, když ani tví poskoci se ke mě nemohou dostat!" Zajímal se posměvačně Harry.

     ,,Tobě třeba ne, ale co takhle obyvatelům Prasinek?" Nato smrtijedi, kteří se mezitím již vzpamatovali vyvedli z poza domů svázané a velice vyděšené místní obyvatele.  Byli mezi nimi i nějací ti studenti. Harry si je prohlédli.

     Nevypadali moc dobře, byli zranění a strašně vylekaní. Povzdechl si, takže se s toho asi nedostaneme tak lacino, jak jsem si původně mysle. Bude to chtít něco chytrého vymyslet.

     ,,Co mám udělat, aby jsi je pustil, aniž bys jim ublížil?" Zajímal se. (zas ten jeho komplex)

     ,,Vzdej se ty i tví společníci a já je nechám odejít."

     ,,Co takhle jen já? Jsem jejich vůdce a beze mě tě už ohrožovat nebudou, to tě ujišťuju." Smlouval Harry. Věděl, že on se s toho již nedostane, ale chtěl alespoň ochránit od Voldiho vzteku i své přátele.

     ,,Dobře, ale odevzdáš mi svou zelenou hůlku, a nebudeš dělat potíže jasné?"

      ,,Přijímám, ale nejprve si ještě promluvím se svými společníky, aby nedělali problémy jo?"

      Voldemort jen přikývl. Byl si vědom, že by jej jinak dostal do své moci s velikými obtížemi. Na druhou stranu se mu chtěl pomstít strašlivým způsobem za problémy, které mu způsobil.

     ,, Nedělej to prosím!" Vykřikla na něj bezmocně Smaragdová.

     Harry se obrátil ke svým přátelům. Nepotřeboval nitrozpit, aby věděl, že s jeho rozhodnutím nesouhlasí a mají o něj strach. On byl však klidný a aby je také uklidnil, promluvil na ně šeptem, aby je nikdo nezaslechl.

     ,,Nebojte se o mě, stačí, aby na mě obrátil mou hůlku a budu volný."

     ,,Jak to myslíš Smaragdový?" Nechápala Zelená.

     ,,Přečtěte si mou knihu ,Mocné kouzelné věci, Bíle i Černé magie´a pochopíte, všechno."

     Litoval, že jim neřekl celou podstatu své hůlky, neměli by takový strach. Teď s tím nic nenadělám. Pomyslel si a pak se od nich odvrátil. Promluvil na Voldiho.

     ,,Nejprve chci vidět, že jsou všichni v bezpečí!"

     Voldemort je tedy ač velice nerad propustil. Když zbyli na ulici jen Zelení čarodějové smrtijedi a on, přešel k němu Harry. Odevzdal mu svou hůlku a společně s ním se přemístil.

     Ocitli se ve ve velké tmavé místnosti. Vyhlížela ponuře a zatuchle. (Voldiho sídlo). Tam jej Voldemort mávnutím hůlky odhodil doprostřed místnosti.

     ,,Jak se ti zde líbí, můj hoste?" Posmíval se škodolibě.

     ,,Docela to ujde." Zhodnotil Harry pohledem Voldiho sídlo.

     ,,Ještě pár záclon, stěny narůžovo a úplně se to zde rozzáří. Vynikne tak tvá smrtelná bledost!" Neodpustil si.

     ,,Crucio!" Naštval se Voldi a když se Harry znovu s námahou zvedl pokračoval naštvaně.

     ,,Lituješ už svých činů?"

    ,,A jakých? Co já sem udělal špatného?" Pronesl neviným hlasem školáka, který je na koberečku před ředitelem.

     ,,Neustále mi piješ krev! Kazil jsi mi stále mé plány! Příčná, spratek Potter, Bradaviký expres!" Vyjmenovával naštvaně.

     ,,Lituješ tedy?"

     ,,Ne nelituji! Pomáhal jsem dobré věci. Z celého srdce jsem přitom doufal, že tě svými činy dočista otrávím. Jak je vidět nepovedlo se mi to. Budu s tím muset něco udělat."

     ,,Ty drzoune, ,,Crucio, Crucio!" Mučil ho vztekle Voldemort.

     ,,Máš dost?"

     ,,Ne ještě bych si přidal." Dráždil ho stále ještě nezlomený Harry.

     ,,Neboj dočkáš se. Strávíš si tu s námi pár dní, jako odplatu za své činy, kterými jsi mi kazil plány! Budeš škemrat o rychlou smrt až s tebou skončím!"

      Poté přešel k němu a chtěl mu strhnou kápi, aby se podíval, co je ten drzoun vlastně zač. K jeho překvapení a znechucení to vůbec nešlo.

     ,,Nejde ti to viď? Nikdy se ti to nemůže povést ty slizoune jeden!" Opovažoval se dál k urážkám Harry.

     ,,Crucio!" Naštval se Voldemort. Když viděl, že se Harry nesvíjí bolestí naštval se ještě víc. (pokud to bylo vůbec možné) Přikázal smrtijedům aby se přidali, to už nevydržel a začal se svýjet bolestí. Když Harry upadl do bezvědomí nakázal jim.

      ,,Odvěťte ho do jeho ,,pokoje."

     Jeho takzvaný pokoj byla jakási kopka plná krys a okovů. Stěny byli holé, skalnaté. Chybělo okno, nebyla tam ani postel, takže byl Harry nucen spát na holé a studené zemi.

     --------------------------------

     V době, kdy Voldemort mučil Harryho se v Prasinkách objevila skupina učitelů. Když se ubezpečili, že jsou všichni obyvatelé v pořádku obrátili se na trojici v zeleném, která zaraženě stála na ulici.

    ,,Co se zde stalo?" Zahájila výslech Minerva.

    ,,Voldemort nachystal na nás past, použil při ní jako rukojmí zdejší obyvatele." Odpověděla změněným hlasem Hermiona. Nemohla se stále ještě vzpamatovat.

     ,,Ale vše dopadlo dobře, musím vám poděkovat za záchranu Prasinek." Prohlásila Minerva. Ginny ji na to odvětila zničeně.

     ,,Nic nedopadlo dobře, mají pro co přišli."

    ,,A co to bylo?"

    ,,Smaragdový!" Odsekl Ron, popadl Hermionu a svou sestru, pak se s nimi přemístil poprvé, jak jej to učil Harry. Dosud je všude přemisťoval. Obklopila jej měděná záře a zmizel. Zanechal za sebou nedotčené Prasinky a vyjevenou Minervu. 
    

     Doma se trojice v truchlivé náladě převlékla v pracovně. Pak zašli do knihovny, vyhledali tam knihu, kterou jim doporučil Harry a začetli se.

   
  Hůlka kterou nelze zjistit ani se od ní nic nechtěného majitelem dovědět = Mocná hůlka.
     Jen málokdo, většinou Vysocí zastánci dobra, nebo zla znají její pravou podstatu a moc. Ostatní si pouze myslí, že je její podstatou nezjistitelnost a proto nedokáží s ní nic víc. Omyl! ...

     Po dočtení se na sebe podívali. ,,Páni." Řekli sborově.

       ,,Jestli se splní Harryho předpoklad a on na něj bude chtít použít jeho hůlku, je z toho venku."

      ,,To ano Hermiono, ale co když ne, co když ji nepoužije?"

     ,,Musíme doufat, že ano a také v to aby to netrvalo příliš dlouho."

     ,,Máš asi pravdu Rone. Doufejme." Uzavřela Hermi. Toho dne nikdo z nich nejedl a rovnou se odebrali do svých pokojů, kde o všem přemýšleli.

     Další dny se jim nevedlo o nic lépe. Stále se strachovali, ale rozhodli se nakonec, že lepší než nicnedělání je, pořádně se ponořit do učení, aby to měl Harry lechčí, až se vrátí.

     -------------------------------

       Příští den si pro Harryho přišli smrtijedi a pokračovalo ,,trestání." Voldi ho mučil a mučil, aby se mu dostatečně pomstil. Používal všelijaké bolestivé kletby. Zkrátka vše co jej napadlo.

     Harry jej však opakovaně urážel a dráždil, čímž jej dováděl k zuřivosti. Vysloužil si za to pár ošklivých zranění, horší bylo to, že se nemohl sám sebe vyléčit.

     Další dny trávil stále stejně.Mučení od Voldemorta, spánek, plánování zničení viteálů a nakonec i odplatu.
 
     Až jednoho dne se cosi změnilo. Smrtijedi si pro něj  přišli jako obvykle, ale místo aby se vzdálili a nechali je s Voldim samotné jako dosud, zůstali. Postupně se k nim  přidali i ostatní smrtijedi.

     ,,Dnes je tvůj konec čaroději. Rozhodl jsem se to s tebou skoncovat. Aby to bylo zajímavější použiji tvou hůlku." Pronesl slavnostně Lord Voldemort a namířil na něj zelenou hůlkou.

     Sláva! Zajásal v duchu Harry. Konečně ho to napadlo. Byl šťastný, protože měl možnost se odtud dostat co nejdřív. Předem se už těšil, až si to s Voldim bude moct vyřídit, jen co se postará o Naginiho a zjistí něco o R.A.B. Pak se zaměřil myslí na svou hůlku.

     V tu ránu z ní vyšlehl smaragdoví plamen, ten se do něj neškodně vpyl  a Harry byl k překvapení všech přítomných volný.

     ,,Děkuji ti Tome za vysvobození!" Poděkoval mu a než se jmenovaný vzpamatoval vylétla mu zelená hůlka z ruky a zamířila k Harrymu.

     ,,Je mi líto, že vás musím tak narychlo opustit, ale mám jisté povinnosti vůči světu. Musím ho zbavit jistého slizouna!"

     Načež se jim hluboce poklonil a zmizel v oblaku zeleného kouře a záře. Nezaslechl za sebou ani Voldemortovo vzteklé ,,Néééééé!"

     Objevil se zraněný na koberci ve své pracovně. Vyčerpáním upadl, jako v poslední době už několikrát do bezvědomí. Tam jej našli jeho přátelé.

    ,,Harry!" Přiběhla k němu Ginny s pláčem.

    ,,Bude v pořádku Hermiono? Viď že jo?" Tázala se.

     Hermiona si k Harrymu při klekla a jala se jej prohlížet. Měl plno různých šrámů a menších zranění, také měl zlomené i nějaké to žebro. Po chvíli vzhlédla k ustaraným přátelům. 

     ,,Dostane se z toho, ale bude to chvíli trvat."

     ,,Díky bohu, jsem moc rád." Povzdechl si s úlevou šťastvý Ron.
 
     Přátele si mohli konečně oddechnout. Zažili týden plný strachu o Harryho život.
 
     Nepromarnili však ten týden, celou dobu se pilně učili a cvičili. Měli v plánu co nejdřív zlikvidovat viteály a pomstít se s plnou parádou Lordu Voldemortovi.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

,,,,,

(Nendil, 21. 4. 2007 20:11)

Sorač že som píšem dva krát ale malý bráško mi postláčal klávesnicu.
Ku kapitole nemám čo dodať, je výborná.
Inak neviem si predstaviť vybúraného Voldemorta, vážne.

,,,,,

(Nendil, 21. 4. 2007 20:04)

gwindor

(gwindor, 21. 4. 2007 19:54)

Naprosto skvělá kapitola. Děkuji ti za ni i za další věci (nebudu to vypisovat bylo by to na dlouho). Měj se skvěle a snad brzy u další kapitoly.